Bez chuti a bez zápachu. To jsou elity.
Řečeno oblíbeným klišé, Miloš Zeman se vyprostil o objetí stromů a zavítal do civilizace. Potom lidstvo obšťastnil konferenčním příspěvkem o islámu a… a co dál? Ano, expremiér čím dál tím víc připomíná karikaturu sebe sama z jednoho komiksu. Není ostatně jediný. Podobat se své vlastní karikatuře se patrně stává součástí politického bontonu. Bude Miloš Zeman zase jednou kandidovat na prezidenta?
Nakladl si dost a dost podmínek, ale podmínky nemusejí vždy znamenat mnoho. A není vůbec vyloučeno, že by se prezidentem mohl stát. důvod je prostý: ať je Miloš Zeman jaký chce, v perspektivě politicky aktivních trpaslíků se jeví jako velikán. Miloš Zeman zosobňuje to, čemu lze eufemisticky říkat personální krize české politiky. Popularita, které stále těší, pak ukazuje hloubku této krize.
Od začátku devadesátých let se čeká na jakousi novou generaci politiků, která bude lepší, než ta předešlá. Nezdá se ovšem, že by tato generace byla něčím víc, než zbožným přáním. Posledním výhonkem dokola očekávané lepší politiky se po Unii svobody a Zelených všech odstínů staly Věci veřejné. Uznávám, že veverky do politiky vnesly mnoho nového, zajímavého a docela originálního, ale nejsem si jistý tím, že si právě takhle představuji správu, ehm, veřejných věcí. Nemá le cenu svádět všechno jen na veverky. Že se Miloš Zeman ve srovnání tolik vyjímá, je dané i politiky jiných stran.
Ti jsou především bezbarví, šedí, místy průhlední (nikoliv ve smyslu transparentnosti, samozřejmě). Bez chuti, bez zápachu. Můžeme si myslet mnoho nepěkných věcí o Jiřím Paroubkovi, ale při všech odpudivých vlastnostech byl tím, čemu se říká charismatický vůdce. Pro voliče sociální demokracie určitě, pro ostatní již méně, dokázal nicméně vzbudit zájem a určovat agendu. Můžeme si myslet mnoho stejně ošklivých věcí o Paroubkově souputníkovi Mirku Topolánkovi, přesto i on měl charisma. Dva bývalí premiéři byli bezesporu lidmi, kteří se vymykali průměru. O jejich nástupcích se to říct nedá. Petr Nečas je snad osobně čestný člověk. To samo o sobě z něj ale nedělá dobrého premiéra. Ačkoliv má za sebou historicky nejmohutnější sněmovní většinu, je patrně nejslabším premiérem v historii Česka. Bohuslav Sobotka v čele opozice je figura tak bezvýrazná, že se čas od času ptám, jestli ten člověk doopravdy je, nebo se jenom zdá.
Popularita výrazných osobností jako je Václav Klaus nebo Miloš Zeman dost jasně ukazuje, že člověk, volič nebo chcete-li občan si cení silných osobností se silnými názory. Osobností, které vzbuzují rozpory, ale které se nebojí jít do názorových střetů. Koneckonců si stačí porovnat,oč je oblíbenější ministr Schwarzenberg, než například Radek John. Stačí k tomu v zásadě pojmenovat věci pravými jmény a říct, že koaliční partneři se chovají jako paka. Taková informace má pro voliče daleko větší hodnotu, než nažehlené a kluzké věty marketingových panáků.
Potíž vidím v tom, že marketingoví panáci a jejich loutkáři tento fakt ještě nestrávili. Můžeme být nakonec rádi, že nikoliv nepatrná část ctihodného občanstva vidí silnou osobnost zrovna v Miloši Zemanovi. Mohlo by se totiž stát, že se jednoho dne shlédne v nějakém Vandasovi nebo Filipovi. A toho dne bych se nerad dočkal. Dokud ale budou nejvýznamnější místa ve veřejném životě obsazovat lidé, kteří mluví, aniž by něco řekli, bude se tento den patrně pomaloučku polehoučku přibližovat.