V Přerově prý 700 policistů oddělilo 200 pravicových extrémistů od stovek Romů a příslušníků Antify. Já myslím, že oddělili stovky extrémistů od 200 lidí, co vnímají realitu v České republice tak, jak je. Tak jsme se zase od mainstreamových médií dozvěděli, že Dělnická strana sociální spravedlnosti pořádala v Přerově „extrémistickou akci“. Zatímco je podle většiny rádoby novinářů cílem těch 200 lidí zcela stoprocentně rasismus a xenofobie a útoky proti Romům mají téměř vždy výhradně rasistické pozadí, v případě útoků Romů na příslušníky většinové společnosti už tomu tak není.
Novináři bez výjimky převzali „jedinou správnou a relevantní informaci“ od ČTK a tak jsme se dozvěděli, že „příjezd do Přerova extremisté zdůvodnili údajnými častými rasovými útoky ze strany přerovské romské menšiny“. No, kdo zná situaci v Přerově, zná své.
Pravda je taková, že většinová společnost už stovky let jen reaguje na chování této minority, která má, stejně jako my, svou přirozenost v krvi. Jen ji máme zkrátka každý jinou a pokračování umělé integrace každým svým krokem tento rozdíl popírá, přestože vždy existoval, existuje a existovat bude. Každá koruna vynaložená z veřejných peněz na popření tohoto faktu skrze různé plošné projekty je vyhozená do žumpy. Kdyby politici nevytvořili umělou „romskou problematiku“, na kterou každý den poukazují a Romové jí mají plnou pusu, přičemž ji nezapomínají spojit se slovem „diskriminace“, nebyl by důvod chodit do ulic. Přestaňme s přirozeností bojovat, přijměme ji takovou, jaká je a naučme se s ní žít i pracovat. Romové byli, jsou a budou navždy jiní.
Je-li něco „extrémní“, pak už to z podstaty výkladu pojmu musí vybočovat ze všeobecného stavu. Jak chcete ale hovořit o extrémních postojích, když je k Romům sdílí drtivá většina lidí v České republice (setrvale cca 3/4 obyvatel)? Domnívám se proto, že v Přerově nebylo 700 policisty odděleno 200 extrémistů od Romů a příslušníků Antify, ale že policie oddělila stovky extrémistů z řad Romů a Antify od 200 občanů, kteří na rozdíl od vládních a nevládních organizací a multikulturalisticky korektních novinářů jen vidí každodenní život takový, jaký je, přičemž se navíc nebojí na to poukázat v ulicích.