Jak zkrotit odbory
Nic proti odborům. Pokud se chovají normálně a zastupují svoje členy v jednáních se zaměstnavatelem. To je jejich parketa. Trochu zvláštní situace je v oborech, jejichž činnost je nutná pro fungování podstatných věcí státu - typicky třeba zdravotnictví, záchranáři, hasiči, policie, armáda, možná ještě další. Zda do tohoto výčtu patří třeba letečtí dispečeři nebo zaměstnanci obsluhující železniční cestu nevím, že ale mohou poškodit všechny občany zásadní způsobem ví asi každý. Jejich vedení to ví určitě.
Nedávné vystoupení odborů mělo několik velmi zásadních problémů. Největší byl asi v tom, že nešlo o akci v zájmu odborů, ale o akci s politickými cíly. Že si to řadoví stávkující možná plně nemyslí není podstatné. Jistě ale nešlo o boj za práva konkrétních zaměstnanců konkrétních odborů ve sporu se zaměstnavatelem. Minoritní zástupci pracujících se pasovali za zástupce všeho lidu a to nejenom pracujícího a bojovali technikou čím hůře tím lépe a účel světí prostředky proti situaci ve státě. Tedy vlastně bojovali proti polopravdám , překrouceným informacím a lžím vložených do úst zástupců státu. Že je nikdy takto neřekli a ni nenapsali příliš nikomu nevadilo.
Jak dokonale se dovedli sami sebe přesvědčit o oprávněnosti boje ukazovaly plamenné projevy, kdy se většinou samošroubovacím systémem dostali z oblasti polopravd ke lžím a zjevným blábolům. V televizi jsem jako vrcholovou ukázku tohoto přehánění zachytil také plamenný projev odborového předáka, který gradoval až tvrzením o genocidě celého národa naší vládou. No hoši, měli by jste se podívat někde po světě, co že to je vlastně genocida, nebo pokud nevíte, co to slovo znamená, podívejte se do slovníku. Působí to směšně. Ale to byla fakt jenom špička, pamatujeme si spoustu takto "pravdivých" výkřiků v podstatě od všech předáků. V politice se obecně docela lže, tomu se snad ani nikdo už nediví, ale takové přehánění, jakého jsme byli svědkem je fakt raritou.
Další zajímavostí je to, že od masivních blokád dopravy republiku zachránil pravděpodobně výzkum názorů obyvatelstva provedený v čase vzniklém přesunem stávky, které předáky přesvědčil, že jejich báječný nápad jim pokazí pověst. A o jejich pověst a prebendy jde přece především.Takže masakr se nekonal.
To, co nebylo ani tak zajímavé nebo nové, bylo to, že stávkovali organizace státní, kde zaměstnanci nejsou právě proslulí intenzitou práce a špičkovými výkony a kde mají ještě z dob minulých nepřeberně různých výhod a výhodiček. Jestli někdo nechtěl nebo nemohl stávkovat, byli to zaměstnanci soukromých firem. Tam se odbory opravdu mohou starat jen o podmínky svých členů. A tato akce přece o ničem takovém zjevně nebyla.
Vkrádá se do hlavy nikoliv originální nápad, jak přivést odbory k jednání o věcech, které jim přísluší a odradit je od politických aktivit. Jak také neplatit výhodičky státních zaměstnanců, na které si sami nevydělali. Navrhuji okamžitou maximální privatizaci všech státních podniků. Bez pardonu. Není lepší metody, jak přesměrovat zaměstnance, kteří mají chuť více stávkovat a méně pracovat, zaměstnance, kteří jsou ochotni se propůjčit tomuto rozsévání zloby a lži k tomu, aby v pracovní dobu pracovali. Pokud chtějí dělat politiku, a to je v pořádku, ať ji dělají za sebe, ať si založí nějakou stranu a najdou si voliče. Přejít do politiky a opustit odbory bych také vřele doporučoval všem těm slavným rétorům posledních dní, kteří se míhali po televizních obrazovkách a stránkách novin. Oni jistě nebudou chtít. Protože nyní mají větší sílu a mohou kázat o zastupování práv celého národa. Přitom jistě zodpovědnost k celému národu nemají. Pokud by si pořídili stranu, mohou mluvit jen a především o zastupování svých voličů. Pak by se ukázalo, kolik jich vlastně je. Pak, až by se dostali k moci (pokud vůbec), by se ukázalo, jak to sami umí. A nesli by za to odpovědnost, alespoň politickou. Takto nenesou odpovědnost za nic a nikomu. Ani těm odborářům.
Smutným vítězem za mínus 80% (dle stupnice ČT24) jsou sami novináři.Většinou tupě přenášeli všechny výlevy samozvaných zástupců lidu, přitom většina z nich si netroufla komentovat nebo alespoň uvést na pravou míru ani zjevné bludy. Svoboda je vždy spojena přímo úměrně se zodpovědností. Že to tak není v našich slavných odborech je smutné. Poněkud horší je to, že ani v mediích se to nejeví jako běžný směr uvažování a konání. Pak jim něco věřme.