110 miliard je pryč a Řecko krachuje. Přežije euro?
V loňském roce byla Řecku poskytnuta stabilizační půjčka ve výši 110 miliard eur. Tato suma měla Athénám vystačit na 3 roky. Rok s rokem se sešel a ze 110 miliard nezbylo ani euro. Nově Řecko potřebuje dalších 120 miliard na odvrácení bankrotu. Pokud zvítězí politika nad zdravým rozumem, což se bohužel často stává, dosáhne pomoc Řecku astronomických 230 miliard eur. Bohužel ani další úvěr neodvrátí bankrot země pod Olympem. Otázkou tak zůstává, proč evropští politici zadlužují vlastní země a zachraňují nezachranitelné?
Řecký dluh dosahuje hodnoty 150% HDP - což je asi 350 miliard eur. Celkové zadlužení Řecka vykazuje vzrůstající tendenci. A to nemluvím o úrocích, které musí řecká vláda platit. Řecko je jako těžce nemocný pacient, který nemá naději na vyléčení a jeho jedinou nadějí je eutanázie, protože dosavadní léčba jeho trápení pouze prodlužuje. Řecko je zralé na bankrot již od počátku loňského roku. Evropští lékaři se ho díky nákladné a neefektivní léčbě snaží udržet při životě za každou cenu. Otázkou je, proč Sarkozy a Merkelová nechtějí nechat Řeky vlastnímu osudu?
Když krachovalo Maďarsko, Paříž ani Berlín to moc nevzrušovalo. Proč??? Maďarsko je sice členem EU, ale není členem eurozóny. Sarkozy a Merkelová chtějí udržet euro za každou cenu. Lesk společné evropské měny je již dávno pryč a nálada v jednotlivých státech eurozóny je na bodu mrazu. Možná ještě na Slovensku doznívá jistá eurofobie. Slováci jsou přesvědčeni, že členstvím v eurozóně patří do jakéhosi V.I.P. klubu. Dnes zjišťují, že za členství ve V.I.P. klubech se musí platit. Není divu, že premiérka Radičová nechce sponzorovat řecký sociální stát. Nevím, jak by slovenská vláda něco takového obhájila před občany?
Je smutné, že eurofobii podporují i česká média. Nechci zde rozvíjet myšlenku, že tak činí proto, že jejich vlastníky jsou Němci. To bychom se dostali někam jinam. Neznám jednu jedinou výhodu eura. Západní Evropa dosáhla své životní úrovně v době, kdy euro neexistovalo. Teď přešlapuje na místě. Tak proč je nám neustále předhazováno, že euro je zárukou prosperity a nebohé české podniky se musejí potýkat s kurzovými ztrátami??? Koneckonců tu prosperitu dnes vidíme. Eurozóna se bortí jako domeček z karet. Začalo to Řeckem. O pokračování se postaralo Irsko a Portugalsko. Další díl seriálu natočí Španělsko či Belgie. Otazníky visí nad Itálii a také nad Francií. Evropská měnová unie by se měla přejmenovat na evropskou dluhovou unii. Zadlužení eurozóny roste enormním tempem. Starý dluh je splácen dluhem novým. Nevidím jeden jediný důvod, proč bychom se měli něčeho takového účastnit??? V tomto směru má Petr Nečas mou absolutní podporu. Nechci si ani představit, co by se dělo, kdyby byl u kormidla eurohujer Bohuslav Sobotka.
Je vcelku úsměvné, jak eurooptimisté reagují na možnost, že by Řecko opustilo eurozónu. S nadsázkou lze říci, že něco takového považují za konec světa. My však víme, že rozpad měnové unie není žádnou katastrofou. Stačí vzpomenout na rozdělení Československa. Realita je taková, že Řecku by návrat k drachmě prospěl. Brusel nutí Athény k privatizaci. Privatizovat v době státního bankrotu je šílené. Vidím, zde lobby německých firem, které chtějí levně nakupovat. Případ, kdy podíl v telekomunikační firmě kupuje Deutsche Telekom, je to ho zářným příkladem.
Zmenšení eurozóny či její rozpad rozhodně neznamená konec světa. Pouze by skončil jeden politický projekt, jehož hlavním smyslem je sjednotit Evropu pod německou a francouzskou vlajku a z národních států udělat regionu. Nebo protektoráty??? To ať už si každý rozhodne sám. Konec eura neznamená katastrofu pro náš dnešek, ale je velkou