Stávka jinak: Začnou odboráři krást ventilky?
O čtvrteční stávce toho strašná spousta lidí napsala strašně moc, mě v to pohříchu počítaje. Probrali jsme ji zprava i zleva, horem i dolem. Nemám pocit, že by ještě bylo co dodat. Kromě toho lepšího. Stávka totiž ukázala, že vyděračský potenciál jisté části odborů je přímo limitovaná naší pohodlností. Včera se ukázalo, že bez služeb stávkujících to nejen jde, ale jde to bez nich do jisté míry líp než s nimi.
Na začátek pár slov o dopadu počasí na politické události; včera se mi tak nějak zdálo, že se Pražané po ránu docela rádi prošli. Někteří z nich třeba zjistí, že taková procházka může být o dost příjemnější, než se mačkat v přeplněné tramvaji, v autobusu, který se epileptickými přískoky pohybuje v ranní zácpě, v nepřívětivém metru, které vzácně kombinuje estetiku reálného socialismu s reálným kapitalismem. Myslím, že za to odborářům patří dík.
Ve čtvrtek ráno jsem seděl na horní palubě lodi, která mě vezla po proudu Vltavy namísto obvyklé trasy B podzemní dráhy. Metropolitní rejdař se zachoval s velkorysostí, kterou bohužel ocenil jen málokdo a nasadil svá plavidla jako náhradní dopravu gratis. Hrozně dlouho už jsem Prahu neviděl z řeky. Naskýtal se mi úplně nový pohled. Občas po ránu bývám takový zasněný, protože rozespalý: napadlo mě cosi o tom, jak je to město pěkné, když se přestane spěchat.
Pro pražský magistrát stávka ukázala, jak potřebné by bylo zavést důkladnou síť výpůjčen kol. Bez bezohledných řidičů MHD, kteří jsou trvale přesvědčeni, že jsou pány silnic, pro něž neplatí nic, kromě toho, jak se právě vyspali a nakolik je trápí hemeroidy, je Praha pro cyklisty daleko bezpečnější místo k životu a jízdě. Kolo je ekologické, levné, rychlé. Kromě toho mě láká představa odborářů, kteří by v případě další stávky patrně museli ve skupinkách obcházet stanoviště kol a šroubovat ventilky.
České dráhy zasadily pěkný direkt samy sobě. Když zastavily příměstskou dopravu, mnoho z těch, kteří byli zvyklí jezdit s nimi do Prahy zjistili, jak ubohé služby tato hororová společnost poskytuje. Například cesta z Berouna do Prahy, která trvá vlakem skoro hodinu, se dá autobusem zvládnout za pětadvacet minut. Zatímco vlaky Českých drah na této trase se vyznačují především permanentními zpožděními a designem odvozeným od dobytčáků na trase Terezín – Osvětim, autobus byl čistý a neprocházelo jím žádné odpudivé individuum jménem „palubní stevard,“ neboli průvodčí. Cena u Českých drah: 61 korun. Cena autobusové jízdenky: 32 korun. Asi každému kromě zaměstnance Českých drah dochází, co je po všech směrech výhodnější.
A pak tu je ještě nikoliv nevýznamný ekonomický zisk pro obchod hlavního města. Obchodníci na trase „protestního pochodu“ si musí mnout ruce, protože jak známo, odborářská demonstrace je pro odboráře především příležitost, jak si v týdnu zajet nakoupit do Prahy, zjistit, že U Fleků je na ně moc draho a jaká to je škoda, že v Horním Drnohryzově ještě nemají KFC.
Takže ta stávka nakonec byla docela fajn, nemyslíte?