Mé zájmy nehájíte, páni odboráři!
Co bychom si jen počali bez odborů, dalo by se ironicky poznamenat nad sebevědomým vystupováním protestujících dopraváků a jejich kamarádů! Konečně máme někde zastání. Konečně někdo neváhá pozvednout svůj hlas a na odborářské demonstraci prošoupat třeba i poslední kecky za zájmy českého občana! Opravdu máme být odborářům vděčni? Pokud někdo cítí, že boj, který vedou, je i jeho, prosím. Já bych se spíš zeptal: co si to vůbec dovolujete, prohlašovat, že bojujete v mém zájmu?
Na úvod by se však slušelo poznamenat, že rozhodně nemám důvod zastávat se současné vlády. Její údajně pravicová politika nemá ve skutečnosti s pravicovými principy takřka nic společného. Vládní reformy se dají spíše přirovnat k natření polorozpadlé chatrče novou, zářivou barvou. Vůle snížit státní dluh je téměř nulová a škrty mandatorních výdajů se nekonají. A důchodová reforma, kterou mnozí komentátoři bůhvíproč nazývají pravicovou, je ve skutečnosti kompilátem kolektivistických tezí. Skutečně, kritika, kterou by bylo možné proti současné vládě namířit z pravicových pozic, by mohla být velmi nemilosrdná a velmi oprávněná - avšak to nic nemění na faktu, že jakákoliv kritika zleva je něčím, co se nachází zcela mimo realitu. Skutečnost, že dnešní vláda stojí za starou bačkoru, nemůže být ale důvod souhlasit s lidmi nesrovnatelně horší sorty. A tito lidé si nesmějí dovolit vykřikovat, že máme být vlastně rádi, že se protestů odvážili.
Ostatně, kde byli nespokojení odboráři, když vyplouvaly na povrch korupční aféry socialistických vlád? Kde byli, když vlády ČSSD dojednávaly předražené státní zakázky za podobných podmínek, jako je tomu dnes? A podmínky důchodové reformy? To je samozřejmě pouhá záminka. Vše, co odboráři vytýkají současné vládě, bylo možno v podstatě vytknout i vládám ČSSD. Zvýšení věku odchodu do důchodu je jen opticky nejviditelnější částí reforem, která dokáže každého levičáka naladit do správné protestní nálady. Přitom není v principu rozdíl mezi věkem odchodu do penze, jaký nastavila nebo udržovala socialistická vláda, a mezi o něco vyšší hranicí, kterou plánuje ODS a Top09. Řidič autobusu, který je dnes na hranici věku, kdy může odejít do důchodu, nemusí být o nic menším nebezpečím pro sebe i cestující, než člověk o pár let starší. A protože právě schopnost člověka pracovat v pokročilejším věku je velmi specifickou a osobní záležitostí, v níž je možné nalézt různé extrémy, jde o šikovně zvolené téma pro vyburcování davů.
Je očividné, že zde vůbec nejde o nespokojenost řadových odborářů, lidí s poněkud jednodušším viděním světa, kteří čekají, že se o ně stát musí starat od kolébky do hrobu a jsou zděšeni při představě, že by někdy museli být odkázáni jen sami na sebe a na svůj úsudek. Tito lidé v sobě dlouhá léta živí nedůvěru ke všemu, co se jen trochu podobá pravici. A jestliže jim jejich bossové ukáží pravicového nepřítele, jsou připraveni vyrazit do boje - třeba proti demontáži sociálního státu, bez ohledu na to, že v této zemi bohužel nikdo sociální stát nedemontuje. Odboráři ve skutečnosti hrají roli páté kolony ve službách ČSSD. Jsou silou, která má za socialisty odvést špinavou práci, napáchat co možná největší škodu a přihrát sociální demokracii nějaké ty politické body k dobru - aniž by za následky stávky museli představitelé ČSSD nést jakoukoliv zodpovědnost.
Odtud pramení neustálé výzvy, aby vláda svou politiku projednávala a korigovala společně s opozicí a odbory. Odbory vystupují jako radikálové, kteří mají za úkol ušlapat sociální demokracii cestu. Ta pak hraje roli umírněného partnera v diskuzi, schopného nalézt kompromis mezi politikou “pravicové” vlády a diletantskými nápady odborářských bossů, kteří ještě včera stáli, s trochou nadsázky, u soustruhu, zatímco dnes si užívají pozici všemocných hráčů ve velké politice.
Sociální demokracie se tak v rozporu se s svým názvem snaží ovlivňovat dění v této zemi metodami, které jsou s principy zastupitelské demokracie v rozporu - za pomoci nikým nevolené organizace, jež nemá žádnou politickou odpovědnost. Takovouto praxi lze směle přirovnat k fašismu.
Cíle odborářských vůdců spojených se špičkami ČSSD jsou jasné: usnadnit sociální demokracii cestu k moci, k čemuž bezostyšně zneužijí jednoduchosti a špatného svědomí tisíců naivních občanů, kteří se domnívají, že pečovatelský stát je osvobodí od nutnosti být odpovědný sám za sebe.
Současná vláda skutečně není ideální. A není ani pravicová. Ale je to nekonečně lepší varianta, než vláda pod vedením Bohuslava Sobotky. Socialisté dokázali vytvořit obrovský státní dluh v době konjunktury - dokáže si někdo představit, jak by vypadaly jejich rozpočty dnes, v době, kdy se ekonomika teprve pomalu vzpamatovává z krize?
Přitom je zřejmé, že politika, jíž jsou stávkující odboráři nápomocni, je právě jim nejvíce nebezpečná. Jsou to právě ti, které Paroubek a spol. nazývají “obyčejnými lidmi”, kdo je nejvíce ohrožen levicovou politikou. Tvrdí se, že je přehnané přirovnávat situaci České republiky k problémům, v nichž se nachází Řecko. Ale na příkladu této země je vidět, koho nevyhnutelné důsledky socialistické politiky postihnou: ty, kteří jsou z toho či onoho důvodu závislí na státu, a kteří doufají, že stát má povinnost se o ně starat. Představa našich socialistů, že jen proto, že na tom Česká republika při vší bídě ještě není tak špatně, je možné problémy neřešit a dál rozhazovat peníze na všechny strany, je nesmírně falešná.
Stávkující odboráři si však nic z toho neuvědomují a naivně věří svým vůdcům. Samozřejmě, není možné svalit celou vinu jen na vychytralé Zavadily a Dufky. Odboráři si sami zvolili nad problémy nepřemýšlet a raději si užívají pocit, že bojují za správnou věc. Cítí se být povolanými mluvit i za ty, v jejich očích, “hloupé a nezkušení mladé pravičáky”, kteří si dovolí s jejich protestem nesouhlasit.
Nadřazenost a bohorovnost, s níž odborářští vůdci komentují celou situaci, je obludná. Vysvětlují, že lidé mají všechny nepříjemnosti překousnout, a že jeden den nepohody bude znamenat obrovský užitek v budoucnu. Prohlašují stávku za vyšší moc, která je nadřazena osobním cílům jednotlivců. Jestliže se během stávky nedostanete do školy ke zkoušce, nebuďte smutní, říká například odborářský boss Bohumil Dufek (úterní pořad Hyde Park na ČT24). Celé se to děje pro vaše dobro! Odboráři se cítí být ústy i nohama celého národa - mluví a pochodují i za ty, kteří si, chudáci, neuvědomují, že by odborářům za jejich starostlivost měli líbat ruce...
Takže, páni odboráři, neopovažujte se prohlašovat, že vaše zmanipulované protesty jsou v mém zájmu. Chcete vědět, co je ve skutečnosti mým zájmem? Přeji si svobodný, neregulovaný tržní systém, bez státních zásahů do života lidí i do činnosti firem. Přeji si skutečně pravicovou politiku, která odstraní zhoubnou regulaci práce. Přeji si, aby mi stát nechal mé peníze v kapse a místo toho, aby se mi snažil předepisovat, co je pro mě nejlepší, nechal důležitá životní rozhodnutí (např. volbu zajištění se na stáří) jen a jen na mě. Jistě, toto všechno by znamenalo skutečnou demontáž sociálního státu, a odboráři by z toho patrně dostali psotník. Jenomže by šlo o to nejlepší, co by tuto zemi mohlo potkat. Šlo by o opravdovou pravicovou politiku, a ne o trapnou maškarádu, kterou zde předvádí koalice ODS a Top09 (Věci veřejné už ani nemá cenu počítat).
Samozřejmě, za něco takového levicoví odboráři nikdy nebudou ochotni bojovat - oni si přejí pravý opak, a ve sladké nevědomosti si neuvědomují, že tak ohrožují především sami sebe.
Přitom žít jako svobodný člověk bez všemocného vlivu státních pečovatelů, to je skutečným primárním zájmem každého ctnostného, hrdého a nezávislého člověka, který chce žít jako člověk a ne jako parazit.
Zkuste tedy raději, páni odboráři, demonstrovat za svou svobodu, nikoliv za prohlubování sociálního státu, který pro vás znamená nebezpečnou past, spirálu závislosti a parasitismu na těch, kteří jsou donuceni levicovou politiku platit. Zkuste si uvědomit, dříve, než pro vás bude pozdě, co je v zájmu lidské bytosti - zda nezávislost a svoboda, nebo role ovcí v ohradě.
Ale hlavně: omezovat ostatní, brát si tisíce lidí za rukojmí a ještě předstírat, že se to celé děje pro jejich dobro, je neskutečná špinavost a zbabělost, k níž se hrdý a nezávislý člověk nikdy nesmí snížit. Užijte si svých pět minut slávy, užijte si pocit, že se kolem vás točí svět, užijte si pocit, že jste namíchli stovky produktivních lidí, kterým jste znepříjemnili den - ve skutečnosti jste jen politováníhodní!
další články autora najdete také na http://www.luboszalom.cz