Umělci křičí: Chceme sex na Hradě, lejna v galeriích a korán na plné pecky!
Ti „moderní“ „umělci“ se zase předvedli! Není to tak dlouho, co se jedna jejich tlupa vykálela přímo v Národní galerii před díly starých mistrů. Nyní to zkoušejí jinak! Jakýsi student Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze instaloval – coby svoji diplomovou práci (!) – tlampač do okna rohové budovy na Palachově náměstí. Tím ale provokace nekončí. Ze zvukového zařízení se totiž den co den linou nepříjemné modlitby muslimského muezzina!
„Pracuji jako noční vrátný, přes den si chci trochu pospat, ale nejde to. Furt tady křičí ten tlampač. Za mlada jsem taky blbnul, ale tohle je na mě už příliš,“ napsal ePortálu jeden z dotčených obyvatel inkriminovaného domu, důchodce František Tlapák. „Moc vás prosím, zveřejněte to, ať lidí ví, co se v tomhle státě děje.“
Dnešní moderní umělci zasazují svému oboru hřebíček do rakve. Vědí, že v podstatě nic neumí, vědí, že jim obyčejná, leč přínosná práce dvakrát nevoní, a tak si svoji zahálku léčí třeba drogami, nebo – v horším případě – programovým šokováním a obtěžováním pracujících či studujících. Jednou je výsledkem lejno v obrazárně, podruhé četba koránu na plné decibely směrem k pražskému židovskému městu. O umění nejde, hlavní je dostat se do médií.
Není se ale čemu divit: blbost je nakažlivá. Instalatér tlampačů se pravděpodobně „nakazil“ od vedoucího jeho diplomky – Jiřího Davida. Od toho Davida, který před pár lety načas učinil z Pražského hradu vykřičený dům, když na jeho střechu necitelně narouboval mohutné neónově červenkavé srdce, jaká vídáme zejména v okolí Rozvadova a Dubí. David to tehdy vysvětlil tak, že srdce je symbolem míru a lásky. Skutečnost byla však zřejmě taková, že se umělec pokoušel kostrbatě vlísat do přízně ještě stále úřadujícícho prezidenta Havla, který má v branži rozsáhlé kontakty a může tedy teoreticky svým „miláčkům“ dohazovat účast na prestižních výstavách po celém světě. V neposlední řadě byla Davidovou motivací také snaha šokovat média i veřejnost za každou cenu. A to se mu podařilo. Vzhledem k jeho již vyššímu věku, je celé jeho chování na pováženou.
Instalatér srdcí teď předává své mindráky právě také instalatérům tlampačů a jim podobným. Celý umělecký projekt, vznešeně happening, však není jen ukojením zatuchlých choutek jednoho studenta, ale má i nebezpečnější podtón. Mladý umělec sice mluví o pokusu navázat dialog mezi muslimy a židy, ale ve skutečnosti jen provokativně propaguje islám. Ten islám, jehož fanatičtí přívrženci by mu uřízli hlavu, jakmile by nějaký obdobný projekt uskutečnil o pár tisíc kilometrů jihovýchodněji.
Skvadře tzv. moderních či avantgardních umělců kvete v současném západním světě pšenka. Nemusí respektovat žádná pravidla. Společnost, jež je kvůli přílivu levicových teorií multikulturalismu, humanrightismu a dalších chorobně omámená, toleruje téměř vše. Umělci již začasté netouží – tak jako dříve – předat divákovi, čtenáři či posluchači nějaký svůj prožitek, snaží se pouze uchvátit chvilkovou pozornost a hnisavě potřísnit vše dobré. Být viděn v televizi v jakékoliv souvislosti a poté se při jointu u piva plácat po ramenou, to je úpadkový cíl mnohých současných umělců.
Má to ale jednu nevýhodu: Zatímco díla francouzských impresionistů, italských renesančních mistrů či nádherné stavby českých kubistů (rády) poznaly a poznají další generace obdivovatelů, na „exkrementní exponát“ si za pár let (nerada) vzpomene snad jen jedna nebohá galerijní uklízečka. A na ten tlampač zase jen pan důchodce, kterému drahnou dobu ztrpčoval pokojné stáří. Moderní umělci, vážně nemáte nic lepšího na práci?