A tam je snad také možno hledat kořeny, níže popsaného. I dnes se oháníme demokracií, což není jak známo nic jiného, než ona vláda lidu. Také tenkrát se říkávalo, že čím blbější sedlák, tím větší brambory. Tak nevím, možná že ještě nenastal kýžený stav. A co se tedy od té doby doopravdy změnilo?
Přemýšlel jsem o tom, proč tomu tak bylo, je a zřejmě vždy i bude. Nic nového mne nenapadlo, jen to, co opakuji stále. A tak to tedy ještě jednou, možná naposledy, udělám. Napadlo mne totiž, že jediné rozumné a jakžtakž logické vysvětlení, je nabíledni. Je jím potvrzení nejen vlastní důležitosti, ale i důležitosti zastávané funkce; jinak mnohdy a pro mnohé, očividně a zcela evidentně naprosto zbytečné. Prý potřebujeme systémové změny? Říká snad řádný hospodář? Dle onoho odboráře, jistě ne. Já zas říkám, že nezáleží na tom, co kdo říká, ale na tom, co dělá. Takže vzhůru ke strojům, soudruzi! Hrrr, na ně!
Více zákonů, více vyhlášek, více komisí, více směrnic a nařízení, ale také a to hlavně, více poplatků; nebo výší daně, a je jedno, jestli přímé či nepřímé. To si zcela logicky žádá i více státních zaměstnanců a úředníků, kteří by byli schopni zvládnout takový nával administrativní práce. Tito pak pod hlavičkou odborů stávkují, tu proti snižování stavů, tu proti snižování platů, jinde a jindy zase, za jejich zvýšení. Ano, nezapomeňte je řádně ohodnotit, tak aby byli neúplatní. To bude zřejmě onen boj s korupcí. Co na tom, že jste zapomněli na velkou část zaměstnanců, kteří nikde organizováni nejsou, kteří pracují za polovinu té vaší slavné průměrné mzdy, kterou vy nevytváříte, ale možná jen vypočítáváte, statisticky zaznamenáváte, a co já vím, co všechno užitečného ještě děláte. Péče dobrého hospodáře? Někdy nevím, proč se někdo vlastně něčemu diví? Vždyť je to běžné v celé slavné EU, a výsledky se už taky dostavily, a nejen v Řecku.
Ze zvrácené logiky věci, pak samozřejmě potřebujeme více různých kontrolních úřadů, a následně více různých dohlížecích a vyšetřovacích útvarů, rad a komisí, když se přes všechna takto složitá a důmyslná opatření zjistí, že je to stejně k ničemu. A to všechno stojí další a další peníze, o které jde vždy až v první řadě, a kterých není nikdy nazbyt. Přes optimistické tvrzení "že zdroje jsou", si i dobře placený pokrytecký hlupák musí uvědomit, že jsou-li, neznamená to, že jsou nevyčerpatelné; tím spíš, chce-li se opravdu nazývat dobrým hospodářem. A těch je obzvláště u nás opravdu poskrovnu.
Proč? Protože tam, kde jsme si zvykli, že nikdy není nikdo za nic zodpovědný, přestože právě za onu zodpovědnost bere nadstandartní plat; tam, kde nebyl nikdo nikdy za různá pochybení, či zneužití pravomocí potrestán; a tam, kde od počátku chybí vypořádání se z minulostí, a tedy i návrat k základním morálním hodnotám, nemůžete nic jiného ani očekávat. Ano, taky neumím rozeznat čisté peníze od těch špinavých, ale snad bych měl se všemi těmi výše jmenovanými, se vším tím aparátem, všemi těmi státními zaměstnanci a úředníky, se všemi těmi právníky a ekonomy, vymyslet způsob jak zamezit tunelování, rozkrádání a neoprávněnému obohacování. Pokud ne, což se bohužel stalo, nemůže se nikdo dneska divit, že právě tito všehoschopní jsou u "koryt" a dokonce dále mají a prohlubují vliv, nejen na hospodaření a ekonomiku země, ale posléze opět i na politiku, na tvorbu zákonů, a po celou tu dobu i na soudnictví, a nakonec i na naše slavná média.
Překotný vývoj, plný omylů, ale hlavně nedůslednosti. Snad ve smyslu řečeného, dokonce s jistou logikou. Byli jsme u toho, a mohli jsme to ovlivnit. A je na každém, aby si sáhl do svědomí, a poctivě si přiznal, kde stál, a co udělal proto, aby to bylo jiné, lepší? Proto mnohdy nerozumím těm, co bědují a hořekují nad výsledkem, který je naší současnou realitou. Máme jen to, co si zasloužíme. Proč tomu tak je? Je to prosté. Peníze a postavení, znamenají jistou moc, a tato moc pak přináší zase peníze a tedy i lepší postavení. Něco jako perpetum mobile na prachy. A prachy chtějí všichni. Za prachy, udělají někteří lidé cokoliv, tak proč a čemu se vlastně neustále divíme? Prý "řádný hospodář".
***
Takzvaná západní civilizace, je evidentně na scestí; možná dosáhla svého vrcholu, přežila se; možná se tato společnost jen ztratila v zákrutech všech těch svých zašmodrchaných paragrafů, ve svých problémech, ale spíše a hlavně pseudoproblémech, ve kterých se momentálně utápí. Ty skutečné, totiž očividně řešit neumí; zato na ty pseudoproblémy, na ty jsme opravdoví kadeti. Stačí si pouze přečíst noviny, zhlédnout televizní zprávy, či zabloudit na kterýkoliv zpravodajský server. Nevím, nejsem vševědoucí, ale můj dojem je prostě takový. Mohu se samozřejmě mýlit, a byl bych tomu dokonce rád, ale obávám se, že až tak vedle zase nejsem. Přitom řešení, zdá se velmi prosté a jednoduché. Musí mu ovšem předcházet poznání, pochopení a přiznání si skutečného stavu, poznání že jsme zbloudili, ztratili cíl a správný směr; kdy naše pozornost byla nejspíš odlákána a unesena, snad obdivem k pokroku, k budoucnosti a bohatství, anebo u jiných zas naopak, k rozmanitosti detailů, asi vše co lze za bohatství, tedy prachy pořídit. S bohatstvím ducha, běžte k šípku. Za to si plazmu nekoupíš. A takto lakonicky by to šlo shrnout, bohužel.
Jo, to se může stát, a každý kdo se někdy nechal unést a ztratil se, sešel z cesty, zabloudil kdykoliv a kdekoliv, by to mohl znát, a snad i pochopit. Jedno asi ví každý zcela určitě. Nesmí se podlehnout panice, které takové poznání mnohdy doprovází; a už vůbec to neznamená, jedná-li se o skupinu, společenství, podlehnout pak xenofobii, strachu a dokonce hlouposti davu, a z nich pak pramenících populistických jednoduchých řešení! Ono to spíš chce uvědomit si holá fakta a vzpomenout na skutečný cíl cesty. Kam jsme vlastně měli namířeno, čeho jsme chtěli dosáhnout. Bez zklidnění a ohlednutí se zpět, kde jsme udělali chybu, kde jsme sešli z cesty, to nefunguje. Také to ovšem znamená, zabránit všem pomateným křiklounům, řídit a vést; hlavně těm, kterých se zmocnila právě panika, hysterie a hledají důvody a řešení tam kde nejsou. To proto, že ti se pak věnují právě nepodstatnému, někteří pouze sobě, jiní těm pseudoproblémům.
Mnohdy se jedná o problémy zcela uměle a záměrně vytvářené a prohlubované, jak se domnívám, snad pro odvrácení pozornosti od těch skutečných a podstatných. To je pro některé dobrá možnost vytlouci z toho jednak politický kapitál, anebo například z poplatníků výší daň. Krásným příkladem je třeba tabák, a závislost na něm, tedy kouření; a jak vidno, podobný princip zneužití vytvořené a bohužel uměle udržované a prohlubované závislosti, vykazují i jiné oblasti spotřeby, aktuálně například pohonné hmoty, elektrická energie. Tedy vše, bez čeho se jisté skupiny prostě neobejdou, a tak platí. To nám však zřejmě nestačí. Vytváříme si uměle další, úplně nové, pouze vlastním strachem, neznalostí a hloupostí podložené pseudoproblémy, kde průkaznost a doložitelnost nutných výdajů a nákladů, je pak zcela nekontrolovatelná.
Klasickým příkladem je třeba globální oteplování, biodiverzita a ekologie; o kterých většina ví jen opravdu málo, respektive jen to, co se jim předloží. A mnozí, kteří se rádi a s povykem chopí takových témat, by dle mého názoru neměli mít možnost ovlivňovat další směřování společnosti. Dobrý hospodář totiž musí zjistit skutečnou příčinu problémů, nikoliv se ji snažit zakrýt jinými, či ji ututlat. Také však musí rozumět principům a schématům, které neovlivní, a počítat s tím. Dobrý hospodář se musí z chyb poučit, nikoliv je svalovat na jiné. To mu totiž nepomůže, a jen to problém oddálí a prohloubí. Odstranění následků špatných rozhodnutí, se pak samozřejmě prodraží.
Přehnaná a všeobjímající, velmi nákladná, a velmi pokrytecká sociální až socialistická, odborářská ale i každá jiná péče, a tedy i péče Evropské komise například, vede lidi do záhuby. Sjednotit, zglajchšaltovat, a vše řídit, říkejte tomu jak chcete. Já říkám jednoduše "oblbnout" a "ovládnout". To jistě otupí mysl i smysly, zničí obranyschopnost a vede pouze k degeneraci. Rozhlédněte se kolem sebe. Děkuji, ale o takovou péči, byť by byla i vnímána jako řádná, já opravdu nestojím, ať už ji nabízí kdokoliv. A jen doufám, že nejsem sám.