Je více než zřejmé, že tato věta zní v uších politických i veřejných činovníků docela zlověstně. Většině z nich brání vrozená „zdrženlivost“ se k ní se souhlasem připojit, přece ale jenom od nich vyžaduje zaujmout vlastní postoj a ono nejde zas o tak málo.

Wikipedie: „Corrumpere ( kazit, oslabit, znetvořit, podplatit) je zneužití postavení nebo funkce v politice, veřejné správě, hospodářství, k osobnímu prospěchu. Korupce postihuje politiku, hospodářství i společnost.“

Doposud žádná politická strana fakticky nechtěla „corrumpere“ čelně atakovat, ale pracovala na tom, aby spolu se svými příznivci, v rámci zákona a při mírném pokroku v upevňování svého vlivu fiktivním bojem s korupcí, nakonec „corrumpere“ využila. Naneštěstí se objevila nová, mladá politická strana, která uviděla v odstraňování tohoto zakořeněného, politickými, soudními a mediálními praktikami dokonale propracovaného a zvládnutého společenského nešvaru, svou příležitost. Její předvolební kalkul nakonec sice vyšel, ale ne tak úplně. Neuvědomila si totiž, že za panujících okolností zůstane až tak velice osamocená.

Jak ukazují četné reference (domácí i zahraniční), korupce je složitým průvodním jevem, jejíž zdroj je třeba hledat v kultuře a morálce společnosti. Po převratu byla odmítnuta filosofie diktátu vedoucí úlohy strany a byla nahrazena filosofickým a morálním relativismem (každý má svou svobodu, žít si svůj život, jak chce). Kultura vyplývající z náboženského pohledu na svět a člověka byla odsunuta na periferii, prohlášena za historicky překonanou a vznikl tak „skutečný“ prostor pro svobodný rozvoj jednotlivce, strany, občana a společnosti.

Nacházíme se tedy ve stadiu, kdy korupce je vnímána pouze jako nepatřičné slovo, protože jinak se stala pevnou, i když skrytou součástí života občanů, politiků, stran a nakonec i států. Finanční příslib USA porevolučnímu Egyptu je darem, úplatkem nebo obchodem? Podpůrné programy EU jsou darem, úplatkem nebo obchodem? Sponzorování politických stran je dar, úplatek nebo obchod? Globální oteplování – ať je nebo není, vyžaduje financování opatření, z darů, úplatků nebo jde o obchod?

V tomto relativisticky definovaném období se nemůžeme divit, že najednou, dříve pouze marné pokusy o zastavení korupce, jsou nyní tvrdě a nekompromisně prakticky uplatňované, za úžasného mediálního vzepětí, ale na samotné politické VV straně, jejíž objem veřejných zakázek je zlomkem státních/veřejných zakázek etablovaných politických stran. Z tohoto lze vyvodit jednoduchý, ale důležitý závěr, že korupce vlastně nikomu nevadí. Morální hledisko už není překážkou, protože většina systém akceptuje a vyzná se v něm.

Jaký závěr lze učinit s ohledem na další fungování VV strany? Programové zaměření na odstranění korupce je jistě správné, a pokud se nedopustí VV politici závažného pochybení, budou mít jistě dosti sympatizantů z řad občanů, kterým korupce přináší obtíže a nestala se součástí jejich životního stylu.

Na druhé straně, je však třeba vidět skutečnost, že když je možno beztrestně dosáhnout stamiliónového osobního majetku a při tom nechat zadlužit státní, polostátní nebo veřejnou firmu, případně ji přivést ke krachu, (stejně tak v nadnárodním měřítku flegmaticky přihlížet k tisknutí peněz na záchranu nedostatečně fungujících státních ekonomik), tak program účinného boje s korupcí není tou nejlepší politickou volbou.

VV strana bude proto z pudu sebezáchovy přinucena flexibilně přejít z čelního ataku na „corrumpere“ k náhradní, ale podmiňující variantě svého programu, zaměřeného na „řád a pořádek“ (též program ODS pro senátní volby 1996). Vyžadování řádu a pořádku má ve stávající názorové politické konstelaci lepší šanci se ujmout a vážně tak začít se skutečným omezováním korupce ve společnosti.