Páni odboráři, založte už konečně politickou stranu!
„Uprostřed týdne přijel nečekaně tatínek a zvěstoval nám, že se blíží konečné účtování s reakcí, že pracující lid už má dost toho, jak se rozkrádá majetek, který patří všem…“, píše Ivan Klíma ve své knize Šílené století v kapitole věnující se komunistickému převratu. Ano, také tehdy v roce 1948 měl bodrý pracující lid dojem, že ti páni nahoře žijí na úkor jeho práce. Také dnes se pokouší zfanatizované odbory vsugerovat anonymnímu davu podobné nesmysly.
Před posledními volbami zkoušela něco podobného ČSSD, nyní má tato strana „spravedlivých“ zdatného nástupce. Odbory se s horlivostí sobě vlastní pustily do třídního boje proti zpupným boháčům a zkorumpovaným politikům. Stejně jako před více než 60 lety, také dnes zní podobné nesmysly „obyčejnému člověku“ jako rajská hudba. Onen obyčejný člověk je přeci ztělesněním slušnosti a pracovitosti. Obyčejný člověk nekrade a nepodvádí. Sem tam možná udělá pokladní manko v hypermarketu, jindy si zedník znárodní na stavbu své dílničky na zahradě pár cihel a malý úředníček milostivě přijme pár tisíc do kapsy.
To je ale něco jiného. Tyhle „drobnosti“ se přeci nepočítají. Stejně uvažuje český lid v souvislosti s ekonomickou krizí, za kterou on přeci nemůže. Ať si ji zaplatí ti boháči nahoře. Ti mají peněz dost. Reforma prý není pro občany s nízkými příjmy výhodná, vyhovuje jen boháčům, slýcháváme pravidelně z úst odbojných odborářů Touto lahodnou krmí budou odbory živit vyhladovělého obyčejného člověka dalších „x“ měsíců. Lid jim bude s potěšením naslouchat, jak také jinak. Kam ta všechna euforie povede, je také jasné.
Ač si nedělám o současné vládě příliš velké iluze, chtělo by se mi věřit, že neustoupí. Chystaná reforma má k dokonalosti daleko. Nabízí se však jiná alternativa? Má snad ČSSD s tichou podporou svých komunistických bratří nachystanou v šuplíku lepší variantu reformu? Nikoli. Socialisté maximálně přijdou s pastelkovným, zvýšením porodného a dalšími milodary, které dav samozřejmě uvítá s jásotem.
Velmi zajímavě se v článku uveřejněném jako osvěžující vtípek také na eportal.cz rozpovídal Valtr Komárek. Z jeho okolí prý uvažuje spousta lidí o emigraci. Pan Valtr však vytrvá, protože vidí naději v ČSSD. Ta jediná je podle jeho názoru schopna přivést Českou republiku na správnou cestu. Pomalu se ale rozhoupávají umělci, svědomí národa. Táňa Fischerová dokonce v sobotu odborářské běsnění moderovala a mj. jiné lidu sdělila, že by navrhované reformy mohly uvrhnout zemi do chaosu. Jsem si jistý, že se brzy přidají i další herci a zpěváci. Umělci přeci vždy stáli na straně spravedlnosti.
Možná brzy dosáhnou svého. Odboráři přišli na své poslední demonstraci s požadavkem na předčasné volby. Popravdě řečeno nevěřím, že by současná slabá pravicová vláda byla schopna odborářskému tlaku odolávat. Ač novináři klasicky koaliční rozpory nadsazují, pravda je, že koaliční slepenec ODS, VV a TOP09 si většinu problémů způsobil sám. Prvním hřebíčkem do rakve byl ústupek Leoše Hegera lékařským odborům. Výčet dalších nepovedených rozhodnutí týkajících se personálního obsazení ministerských postů a eskapády Věcí Veřejných snad ani není třeba opět rozebírat.
Dobře tedy, když si to odboráři a jejich lid přeje, vypišme předčasné volby. Zrušme reformy, přichystejme milionářskou daň, zrušme poplatky u lékaře, zaveďme skutečnou progresivní daň a uvidíme, jak se nám bude za pár let „krásně“ žit. Desítky socialistických experimentů po celém světě sice selhaly, ale možná bude česká cesta úspěšná. Rád bych, aby v oné snové koalici byla kromě ČSSD a KSČM rovněž nějaká odborářská strana. Stačí jen vyplnit přihlášku, co říkáte, páni odboráři?