Jako temné dědictví po komunistickém režimu vláčíme za sebou barbarský potratový zákon z roku 1986. Změna – zrušení, novela, zpřísnění - této původem leninské totalitní normy byla jedním ze základních polistopadových cílů především křesťanskodemokratických stran. Bohužel, ani zprvu horlivá KDU-ČSL potřebnou právní ochranu počatých dětí neprosadila. A bylo čím se inspirovat; např. poslanec Jiří Karas navrhoval snížení hranice potratu „na přání“ z 12 na 8 týdnů, respektování stanoviska otce či souhlas zákonných zástupců v případě nezletilosti.

Jinou možností byla povinná konzultace o  rizicích interrupce a nabídka pomoci pro narození dítěte včetně možnosti adopce. Nabízelo se i povolení interrupce jen ve státních zařízeních a úhrada nákladů na léčení případné neplodnosti po umělém potratu. Bylo možné uzákonit alespoň zákaz komerčního využívání tkání uměle potracených plodů.

Nic z toho se však nerealizovalo. Návrh novely poslanců Karase, Kasala a Plevy byl v r. 2003 zamítnut poměrem hlasů 134:23. Když lidovci pod Kalouskovým vedením o rok později vyhlásili generální ústup od legislativních změn, udělali osudovou chybu. Následkem byla rychlá ztráta věrohodnosti a naprostý debakl KDU-ČSL v posledních sněmovních volbách. Mnohem horší však je, že vyklizení protipotratových pozic otevřelo prostor pro potratářskou lobby, která se v současnosti znovu pokouší radikálně liberalizovat už tak nejliberálnější potratovou praxi ve střední Evropě.

Smutným paradoxem je, že se k tomuto kroku v rámci zdravotnické reformy propůjčuje ministerstvo zdravotnictví, jemuž šéfuje člen "čistě konzervativní" TOP 09 Leoš Heger. V nejbližší době hodlá předložit svou verzi reformy, jejíž součástí je i rozšíření přístupu k potratům pro euroobčanky a cizinky trvale žijící v ČR. 

Přitom právě návrh na zpřístupnění interrupce cizím státním příslušnicím byl v r. 2008 jedním z důvodů krachu zdravotní reformy ministra za ODS Tomáše Julínka. Oproti Julínkovi má ovšem Heger snazší pozici; zatímco tehdy se proti Julínkovým návrhům postavili vládní lidovci, nynější vládní koalice proti podobným Hegerovým návrhům zatím nevystupuje (což je nestatečné zvláště u premiéra a předsedy ODS katolíka Petra Nečase). Přitom je zřejmé, že potraty pro cizinky by přinesly nejen potratovou turistiku, ale hlavně další tisíce zavražděných dětí, a to především matek z Polska, kde pro povolení potratu platí přísnější pravidla.

Bilance umělých potratů od r. 1957, kdy byly v Československu v omezené míře povoleny poprvé, je podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky doslova ohromující: 3,229.482 usmrcených dětí! Potraty tedy naši společnost připravily nejméně o tři a čtvrt milionu občanů! Není-li toto genocida, čili vyvražďování určité - NEŽÁDOUCÍ - skupiny lidských bytostí, pak už není genocida nic. A třebaže počty dětských obětí rok od roku klesají (v r. 2010 jich bylo 23.998 - o 639 méně než v r. 2009), přesto každý rok v těle matek násilně umírá skoro 24 tisíc dětí. Je 24 tisíc malé nebo velké číslo? Tak např. Chrudim má 23.323 obyvatel, Strakonice 23.081 obyvatel, Žďár nad Sázavou 23.259 a Litoměřice 23.629 obyvatel. Všechna tato města jsou (bývalá) okresní a každé má méně obyvatel než je počet každoročně usmrcených dětí. Dovedeme si představit kterékoli z nich prázdné, úplně vylidněné? Bez dětí, bez lidí, vyhynulé, vyvražděné, mrtvé?

Hegerovo ministerstvo zdravotnictví má ve své zdravotnické reformě i jiné "pokrokové" návrhy. Například zatajení potratu 16leté dcery rodičům. Gynekologové už nebudou muset informovat rodiče, že jejich dcera starší šestnácti let byla na potratu. Jde o zpupný zásah do práv rodičů, jenž nemá v žádné jiné oblasti obdobu. Odpovídá to prý úmluvě o právech dítěte. Šestnáctiletá dívka, jíž rodiče živí a za níž odpovídají, která nesmí řídit auto ani si poručit sklenku alkoholu, může bez vědomí rodičů nechat zabít své dítě. Není to absurdní? A je vůbec ministerská argumentace s úmluvou o právech dítěte pravdivá?

Podle experta na rodinné právo advokáta Davida Strupka se dokument utajením potratu 16leté dívky před rodiči explicitně nezabývá. "Osoby v tomto věku jsou již dostatečně schopny nést důsledky svého počínání," tvrdí ovšem mluvčí ministerstva Sršeň. Ministerstvo dále navrhuje dokonce zabíjení tělesně postižených dětí, a to kdykoli až do jejich porodu. Podle občanského sdružení Hnutí pro život tím zcela "nepokrytě navazuje na nacistickou eugenickou praxi", kdy nemocné, kteří podle verdiktu nacistického lékaře nebyli "hodni života", stát "milosrdně" zabíjel.

Drastické rozšíření umělých potratů ministr Heger podstrkuje vládě a parlamentu pod záminkou, že pokud by Česko tuto úpravu nepřijalo, hrozily by mu žaloby a sankce od Evropské komise. Podle názoru Hnutí pro život to lze pokládat za další argumentační podvod. "Odborná právní stanoviska jasně deklarují, že EU nemá žádné právo zasahovat do potratové legislativy. EU proto ani nevede žádné řízení proti našemu současnému zákonu omezující přístup k potratům podle státní příslušnosti. Dokonce ani vlastní návrh Ministerstva zdravotnictví neuvádí jediný odkaz na zapracování údajného práva EU," upozorňuje ve svém stanovisku Hnutí pro život.

Ale i kdyby se nejednalo o zjevný podvod, kdyby komise opravdu chtěla Česko penalizovat za nerozšíření stávajícího zabijáckého zákona, jak by si to mohla dovolit? Co to může být za instituci, která trestá suverénní stát za to, že nechce rozšiřovat zločinnou činnost? Je-li totiž umělý potrat obecně uznaným zlem - zlým činem (neboli zločinem) - a o tom panuje shoda mezi jeho odpůrci i zastánci - za jakou jinou nežli zločinnou činnost je možné označit jeho provádění? A logická otázka nakonec: nemá instituce, jež zločinnou činnost prosazuje či vnucuje, také poněkud zločinecký charakter?