Dopis „levicovému“ příteli
Milý Vladimíre,
velmi oceňuji, že jste mi vůbec napsal, byť poněkud zuřivě, levice a pravice na sebe dnes místo dialogu jen pokřikují, pozice mají příliš vyhraněné, a každá strana tu druhou považuje za ideologickou nestvůru. Možná to i obludy jsou, protože obě propadají pohanské víře, která není schopna rozlišit mezi pravdou rozumu a dogmaty víry.
Jen nábožensky věřící ví, že věří a někdy ví dokonce v co věří, a proto může zachránit svůj nevěřící rozum.
Říkáte, že jsem „fanatickým přívržencem volné ruky, trhu bez přívlastku,´což v divokých 90. letech privatizace znamenalo volnou ruku hospodářskému zločinu, korupci a útěku před právem, morálkou i vzdělaností (viz postupné zvyšování DPH na knihy). A hlasatelé liberální ekonomie jsou nekulturní fachidioti a jejich mantra tržního principu z nich dělá něco jako soudruhy na ruby“. Ale jistě, že byla divoká a korupční, ta doba železná a kožená – příležitost století, jev možná nevyhnutelný – a nejen u nás. Důležité je, jestli to platí obecně, jestli to platí i dnes. Sám jsem byl tehdy okraden asi o dva milióny tehdejších korun, ale dnes si už nakladatelé a distributoři neubližují, byli by sami proti sobě. Čili jistá samoregulace trhu opravdu existuje a to dokonce navzdory lidské nedokonalosti – vždyť je právní postih dodnes zanedbatelný. Dnes deformuje trh především stát svými zakázkami i svou neochotou stíhat a trestat korupci. Ostatně je to tak všude, kde nevládne tvrdě vymahatelné právo. Jak můžete vinit trh, když vládne kleptokracie?
Neviditelné ruce trhu se přece daří jenom v právním státě, který udržuje makroekonomickou rovnováhu (netiskne přebytečné peníze, nefinancuje žádná odvětví (s výjimkou kultury, jejíž artefakty jsou materiální, ale svou podstatou duševní), nezatěžuje soukromé hospodářství deficitní byrokracií a neúnosně nafouklým sociálním státem, důsledně bojuje proti všem monopolům. A ještě tu musí být obecná morálka a stát ji musí aktivně podporovat a ne podvracet rodinu a školu, jak se dnes děje. Tuhle mantru musíme stále opakovat proti nepřátelům podnikatelské svobody. Největší ekonomové světa se shodují, že díky tomuto objevu dnes možná dvě miliardy lidí nestrádají hladem a polovina světa žije v nadbytku. Největším nepřítelem trhu je téměř vždycky stát, deformující trh. Rozlišujme mezi prokázanou pravdou a ideologií!
V naší pravici vidíte „zastydlé národovce, panslavisty, národní socialisty á la zločinecký prezident Beneš, stačí vám, že euro a evropskou unii by odmítal Mussolini stejně jako dnešní přívrženci samoděržaví a odpor k fotovoltaice má podle Vás své kořeny v klausovském elektrárenském ČEZsku.“ I tady bojujete s duchy minulosti, jako byste bojoval s vlastní babičkou. Čeští vlastenci cítí zlo evropeismu a zatím marně hledají, jak tuhle zdánlivě idealistickou ideologii pojmenovat, nevědí o co se mají opřít. Cožpak mohou lidé milovat nadnárodní organizaci víc než svůj domov? Cožpak lze smysluplně praktikovat politiku mimo vlastní politický národ. Stejně jako vy, vyvolávají někdy dávno mrtvé duchy minulosti. Chápu, že některým lidem připadá vzdálená bruselská vláda lepší než vlastní zkorumpovaná a neschopná vláda. Tohle ovšem není racionální volba. Už dávno je celkem zřejmé, že inženýrská představa jednotné Evropy vede k bankrotu a cizinci za nás náš vlastní demokratický deficit nikdy nevyřeší.
Říkáte, „že veškerá zvěrstva a vydřidušství kolem ekologických dotací byla způsobena idiotskou českou legislativou, skleroticky nezohledňující skokově klesající náklady, a že právě díky snižovaným výrobním nákladům, bude-li technologický vývoj pokračovat tímto hektickým tempem, právě fotovoltaice patří - i ekonomicky, bez ohledu na nulová havarijní rizika budoucnost, brzo levnějšího a neskonale bezpečnějšího zdroje oproti rizikové jaderně - fosilní lobby.“
Padáte na tvář před státem, jehož úředníci by podnikat neměli a plánovat ekonomický vývoj teprve ne. Uctíváte monumentální ochranu přírody, cíl tak vznešený, že ospravedlňuje téměř každý prostředek. Myslíte si, že má fotovoltaika v našem zeměpisném pásmu budoucnost. Možná má, ale ať to prokáže čas – ovšem bez dotací a pak nebudou ani ta zvěrstva, o kterých píšete. Kde jsou dotace, tam je korupce. V Kalifornii najdete panel na každé střeše a vyplatí se za tržní cenu. A taky existují sluneční pouště na rozdíl od jisté fotovoltaické plantáže ve Španělsku, která vyráběla dotovanou elektřinu i v noci. Vidíte absolutní zlo atomu, ale nevidíte milióny lidí, kteří zahynuli a stále hynou v dolech. Proč má stát za naše peníze předbíhat neznámý vývoj? To je revoluční nebezpečné dogma nepředstavitelné víry. Stát má investovat do vědy!
Je děsivá tahle světská transcendence! Reformujme sebe a ne svět, na který platí jen měřítka morálky a přízemních, nepochybných, empiricky osvědčených a neidologických pravd.
Přátelsky, Váš, Al
Vyšlo v časopise Týždeň