Záchrana eura si zřejmě vyžádá další zadlužení států eurozóny. Prvotní záchrana eura stála 110 miliard eur. Dnes je jasné, že tato částka nebude Athénám stačit a bude nutná další finanční injekce pro roky 2012 a 2013. Šéf Evropské centrální banky navrhuje, aby eurozóna půjčila Řecku dalších 50 miliard eur. Ale ani tato suma nezaručuje, že země pod Olympem nakonec nevyhlásí státní bankrot a neopustí eurozónu.
Současně je velmi reálné, že o další pomoc požádá Irsko a Portugalsko. Pokud by se přidalo i Španělsko, euro se zhroutí jako domeček z karet a státům eurozóny zůstanou astronomické dluhy. Otázkou je, zda je levnější euro zachránit či zrušit???
Když 1.ledna 2002 nahradilo euro národní měny států eurozóny, panovalo v celé Unii neopakovatelné nadšení. Euronadšenci nás začali přesvědčovat, že jedině euro nám zajistí trvalý hospodářský růst a s tím spojený nekonečný blahobyt. Ještě chyběla zmínka o trvalém míru.... Státy mimo eurozónu se začaly předhánet v termínech, kdy bude i v jejich zemi zavedena ona zázračná společná evropská měna. Kritici eura byli považováni za kacíře a kdybychom žili v době Jana Husa, docházelo by jistě i k veřejnému upalování. Odhaduji, že prvním upáleným by byl český prezident Václav Klaus. Česká televize by vše vysílala přímým přenosem, který by samozřejmě vedl Václav Moravec. Celou akci by svými zasvěcenými komentáři o škodlivosti Klause komentovali Halík, Pehe a Šiklová. Den Klausova upálení by se jistě stal státním svátkem v celé EU.
Vývoj v eurozóně nám jasně ukazuje, že pravdu měl a má opět Václav Klaus. Euro nepřineslo žádný zázračný hospodářský růst. Stejná úroková míra pro všechny státy eurozóny se ukazuje být hlavním problémem eura. Je logické, že jinou sazbu potřebuje stát zažívající hospodářský růst a jinou stát směřující do recese. Otcové eura falešně předpokládali, že společně s eurem vzniknou Spojené státy evropské, kde bude probíhat stejný hospodářský vývoj. Něčeho takového nelze v Evropě dosáhnout. A to ani v případě vzniku Svazu evropských socialistických republik (SESR), kde by bylo hospodářství centrálně plánováno Bruselem. Výsledky centrálního planování známe všichni. Tudíž ani tudy cesta nevede. Na tuto skutečnost v Bruselu ještě nepřišli a tak se dál snaží vybudovat SESR. Jen nevím, kdo bude generálním tajemníkem - Merkelová nebo Sarkozy???
Euro se dnes potácí nad propastí. Zatím se čím dál víc naklání a rozhodně bych si nevsadil na jeho existenci i po roce 2015. Od minulého pátku se veřejné mluví o odchodu Řecka z eurozóny. Ostatně nic lepšího by se Řecku stát ani nemohlo. Řecko by mohlo v klidu vyhlásit státní bankrot, odepsat část dluhu a díky vlastní měně získat větší konkurenceschopnost. Evropští politici nám mohou říkat cokoliv, ale i oni vědí, že státní bankrot Řecka je nevyhnutelný. Nové a nové půjčky problém jen posouvají. Jsem zvědavý, jak bude Angela Merkelová doma vysvětlovat, že se Německo musí opět o něco více zadlužit, aby Řekové přežili následující dva roky. A nezůstávejme pouze u Řecka. Již dnes se mluví o další pomoci Irsku a Portugalsku + ve frontě na pomoc čeká Španělsko.
Brusel by měl přiznat, že se euro neosvědčilo. Toto přiznání by bylo faktickým koncem evropské politické elity, která by se musela odporoučet. Ostatně nic lepšího by se nám stát ani nemohlo. Záchrana eura zatím přišla na takřka 300 miliard eur. O tuto částku se eurozóna musela zadlužit. A výsledek??? Euro je i nadále nevyléčitelným pacientem, kterého při životě udržují pouze přístroje. V tomto případě další a další půjčky. Pokud pacienta (euro) odpojíme, ulevíme se jemu i nám. Rozpuštění měnové unie není žádnou katastrofou. Ostatně rozdělení Československa budiž zářným příkladem.