Zachránili jsme Portugalsko. Sláva!
Evropská unie se postarala o další zbloudilou ovečku ve svém stádu. Portugalsko obdrželo od svých euro-socialistických bratří nášup 78 miliard eur. Fakticky se tak po Irsku a Řecku stala třetí zemí evropského prostoru, která se stala nesvéprávnou. Neexistuje přitom jeden jediný důvod, proč by tato země neměla skončit bankrotem.
Muselo snad Portugalsko v posledních letech čelit obrovské přírodní katastrofě jako např. Haiti? Probíhá v zemi občanská válka? Nikoli. To jen tamější štědří politici rozhazovali v rámci socialistické internacionály plnými hrstmi, aby uplatili své voliče a udrželi se u moci.
Už nyní je jasné, že poskytnutý úvěr stejně nikdy nesplatí. Zároveň se opět ukazuje, že projekt Evropské unie založený na křišťálově čistém socialismu a falešném bratrství evropských národů nemá budoucnost. Jediným řešením nezodpovědně hospodařících států je vyhlášení bankrotu. Pouze tak se mohou občané daných zemí probudit a napříště ve volbách nevolit politiky, kteří nabízejí pouze chléb a hry.
Peníze jsou jako droga. Nabízíme snad drogově závislých další drogy nebo peníze, aby si mohl opět dopřát? Drtivá většina odborníků doporučuje, aby se rodina od svých závislých ratolestí odřízla a nechala je spadnout na samé dno. A tak by to mělo být i v případě Portugalska.
Stejně tak by v každé z postižených zemí měl proběhnout standardní soudní proces, kde by měli být viníci ekonomické situace země po zásluze potrestáni. Samozřejmě, že ne pro samotnou pomstu. V tomto případě má trest odstrašující efekt do budoucna. Možná si nastupující politická garnitura uvědomí, že ani z politika není sejmuta odpovědnost za jeho činy.
Těžko ale vážně mluvit o osobní odpovědnosti v případě socialistů a populistů, kteří vládnou současné EU. Ovčané v celé Evropské unii si zvykli na blahobyt a nesmyslné sociální jistoty. Stali se absolutně závislými na státu, který je vždy ochoten „darovat“ jim něco na přilepšenou, i když z rovna není z čeho brát.
Pojem „stát“ je v představách mnoha z nás Evropanů něco neuchopitelného, nehmatatelného. Prostě něco, kde se peníze vždycky najdou. Bohužel, neuvědomujeme si, že stát jsme my a tyto milodary jdou z našich kapes. V Portugalsku, Řecku a Irsku tedy neselhali jenom politici, ale všichni občané těchto zemí. Proto by si také měli společně užívat všech „výhod“, které přináší bankrot.