Úder pisálků! Václav Klaus a Marta Davouze jsou oběťmi mediální štvanice
V českých médiích je snadné udělat kampaň. Stačí vybrat správný terč, rozhodit mezi názorově spřízněné žurnalisty pár obecně srozumitelných frází místo věcných argumentů a vybrat pravý čas. Velmi plasticky je to vidět na dvou kampaních z těchto dnů.
První odstartoval president Klaus, když ve Varšavě pronesl větu obav před nelegitimními mocenskými choutkami skrytými pod líbivou frazeologií NGO (nevládních organizací). Ačkoli Klaus podobnou větu řekl už stopadesátkrát a všichni, kdo znají jeho světový názor, mnoho let vědí, že to je u něj setrvalý stav mysli, najednou jako by se mnoho jedinců probudilo ze zimního spánku. Ozvali se bývalí disidenti (bohužel vedení Janem Rumlem, který opravdu není symbolem nestranného postoje k Václavu Klausovi) s tím, že Klausova slova snižují jejich zásluhy o pád komunismu.
Ozvalo se skoro 90 neziskových sdružení s tím, že se jich Klausova slova dotkla, protože snížila jejich význam pro rozvoj občanské společnosti. Obě skupiny kritiků zakončily svoje stanoviska společným poukazem na to, že Klausem dotčené NGO jsou nezbytným předpokladem svobody a demokracie.
Klaus ovšem neřekl nic proti NGO. Klaus mluvil proti jejich zneužití právě těmi, kdo chtějí omezit míru svobody a demokracie svými autoritářskými snahami diktovat ostatním, jak mají či smějí svobodu a demokracii chápat.
Příznačné je, že média se ve valné většině nechopila meritu věci – co Klaus řekl a co to znamená -, nýbrž až ohlasu Klausových slov. Vzala za základ svého informování až věty Klausových kritiků („rumlovců“ a „neziskovek“) a na nich vystavěla svoji podobu příběhu. Odpusťte mi to srovnání, ale nelze se mu vyhnout. Úplně stejně zacházely sdělovací prostředky s Chartou 77. Nedali do ní veřejnosti nahlédnout, pouze jí sdělily, jak ji má odsoudit. Cíl a smysl je nápadně podobný: strach, aby si veřejnost tu skutečnou skutečnost, ne tu mediálně převyprávěnou, nevyložila jinak, než se hodí – pro kampaň. Neboť že jde o kampaň s terčem jménem Klaus, je zřejmé.
Jiný typ kampaně, ale se stejně obludnými rysy, je ta, která se rozvinula kolem původně docela nenápadného článku Marty Davouze (dříve Železné), nakladatelky a pečovatelky o literární odkaz Karla Poláčka, Franze Kafky a dalších spisovatelů. Marta Davouze si v Lidových novinách dovolila podrobit jisté, a ještě vcelku vlídné, kritice jednání manželky premiéra Paroubka.
Paní Davouze tak učinila až poté, co média již několik týdnů jela v tématu proměna paní Paroubkové z kypré domácí puťky ve světačku. Marta Davouze završila toto víceméně zástupné mediální téma úvahou o noblese, a jak v našem prostředí, včetně nejvyšších stupňů moci, schází.
Po jejím článku se na ni vrhla smečka supů, kteří tento vlastně marginální, byť přesný postřeh podrobila de facto třídnímu boji. Obvinila Martu Davouze z elitářství, vyčetla jí v té souvislosti exmanžela Vladimíra Železného (věru nevím, jakou souvislost má bývalé manželství s bonvivánem a rozporuplným televizním magnátem s osobním názorem na zjev a chování vedení státu). Jako by Marta Davouze symbolizovala všechno to, o čem v 50.letech komunistická propaganda psala jako o vykořisťování dělnické třídy odporným velkokapitálem. A celou tu štvanici završil jako obyčejně spisovatel Ludvík Vaculík, když s milou otevřeností napsal o Železné – Davouze: „Jako nakladatelka je špatná“, i když, jak vzápětí dodává, „vůbec nevím, co vydává“. Je tedy špatná sama od sebe. Byla by špatná i jako uklízečka, mecenáška, pokladní v Tesku či majitelka hřebčína. Je prostě špatná. Asi jako Klaus. S tím rozdílem, že Klaus konzumuje mediální zášť na vlastní účet, kdežto chudák paní Železná – Davouze to schytává za manžela, a ještě bývalého.
Smutné na tom všem je role médií. Dílem z laciné senzacechtivosti (je lákavé kopnout si do celebrity), dílem z upřímné nenávisti k lidem jako je Václav Klaus či Marta Davouze nechávají zaplevelit veřejný prostor špinavostmi, o nichž se snad už ani nesnaží předstírat, že nejsou na objednávku – vlastní, či odjinud, na tom v konečném důsledku nesejde.
Publikováno ve spolupráci se serverem Česká media.