Zopakujme si reálie. Koncem osmdesátých let se ekonomická a národnostní situace v Jugoslávii dostala do krize, která počátkem 90. let dospěla do stádia rozpadu tohoto mnohonárodnostního státu. Tento rozpad byl provázen většími, či menšími vojenskými akcemi, na kterých se podíleli jednak oddíly jednotlivých regulerních armád, jednak polovojenské oddíly jednotlivých zúčastněných etnik. Vojenské a politické akce vyústili v rozpad Jugoslávie na samostatné státy Slovinsko, Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu, Srbsko, Černou Horu, Makedonii a Kosovo. V průběhu tohoto rozpadu docházelo k bojům a etnickým čistkám, které byly kruté a docházelo v nich ke ztrátám na životech a majetku jak v regulérních bojích, tak při vyřizování si účtů mimo ně. Všechny strany konfliktu se dopouštěly válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Bohužel, tyto zločiny byly umožněny laxním přístupem světové veřejnosti a formalistickým a bezzubým přístupem vojsk OSN, která byla v oblasti s úkolem udržovat klid a chránit civilisty a která ve svém úkolu zoufale selhala.

Myslím, že právě toto špatné svědomí ze selhání sil OSN, které rezignovaly ve svých úkolech a před jejichž očima docházelo k vraždění civilistů, aniž by zasáhly, jako například v Srebrenici a jinde, je důvodem, že se nyní snaží OSN očistit rozdáváním trestů jednotlivým aktérům jugoslávských událostí. Když OSN selhalo a ukázalo se bezzubé v případě, kdy mělo prokázat svoji autoritu a sílu na poli válečném, o to větší „ramena“ukazuje za úřednickým stolem.

Za co byl souzen a odsouzen Ante Gotovina? V průběhu války za osamostatnění Chorvatska v letech 1991-1995 došlo 25.6.1991 k vyhlášení samostatného Chorvatska. V reakci na to došlo k vyhlášení separatistické Republiky Srbska Krajina s hlavním měst Knin jednak v jihovýchodní oblasti Chorvatska a jednak v oblasti Vukovaru na severovýchodě. Tato Srbska Krajina byla vojensky udržována hlavně armádou zbytkové Jugoslávie. I po uzavření příměří na podzim 1991 docházelo k větším či menším vojenským střetům a etnickým čistkám hlavně proti chorvatskému obyvatelstvu této oblasti. Vše se dělo za bezzubého přihlížení vojsk OSN. Po čtyřletém trvání tohoto pofiderního státního útvaru, kdy Chorvatsko zesílilo a zbytková Jugoslávie oslabila, chorvatská armáda provedla v srpnu 1995 vojenskou operaci Bouře(Oluja), kdy během 4 dnů území Srbské Krajiny obsadila a opět tak nastolila z větší části celistvost Chorvatska. Při a po této akci došlo k zabití či zavraždění několika set srbských civilistů a etnické čistce, při níž bylo vyhnáno několik set tisíc Srbů. V podstatě se nedělo nic , co by v této válce nečinila i každá druhá strana konfliktu.

Vojska OSN se opět do ničeho nepletla, přesto mezi jejich vojáky bylo několik obětí, mimochodem i z řad českých příslušníků.

Oč méně aktivní bylo OSN za války, o to více si hojí reputaci při soudním řešení. Myslím, že odsouzení velitele operace Bouře Ante Gotoviny za nezabránění jednotlivých válečných zločinů a zločinů proti lidskosti a vyhnání statisíců Srbů je exemplární gesto, kterým orgán OSN očišťuje své svědomí za obrovské selhání, kterým se na těchto zločinech podílelo. A proto odsouzení Ante Gotoviny pro jeho roli obětního beránka nepovažuji za objektivní.

P.S. Osobně jsem byl na straně samostatnosti Slovinska,Chorvatska a dalších národů.Průběh operace Bouře jsem sledoval v přímém přenosu chorvatského rozhlasu a při dobytí Kninu jásal. Pak jsem na místě viděl vypálené budovy, mrtvé vesnice, chodil průchody v minových polích mezi rozstřílenými tanky. Dost děsné pohledy. Vím, že celá situace vůbec nebyla jednoduchá a jednoznačná. Zločinů se v této občanské válce dopouštěl kde kdo. Zločiny potrestat je nutné. Ale spravedlivě. A ptám se, zda byli potrestáni ti činovníci OSN, kteří zločiny dopustili a nezabránili jim? Nebo tam byla vojska OSN jen formálně a jejich náplní bylo kšeftovat a šmelit? Vždyť prý to, co bylo nalezeno ve vojenských skladech vojsk Republiky Srbská Krajina byly hlavně prošlé léky z Německa a miliony českých cigaret značky Sparta. A to vím od těch, kdo ty sklady dobyli a vydrancovali.