Vtip o invalidovi, Göringovi a socialismu
Po dlouhých sporech je z jedné vesnice vyslán invalida z první světové války, aby si od Göringa nechal vysvětliti, co to je ten socialismus, jak o něm Vůdce v Nové Evropě stále mluví.
Göring je zprvu překvapen, ale pak pohotově ukáže oknem na svoje přepychové auto a říká: „Až všichni budeme mít například takový vůz, jako mám já, pak to bude socialismus.“
Poučený invalida se vrací na vesnici a v hospodě shromážděným občanům, po vzoru velkého maršála, ukazuje oknem svůj vozík pro mrzáky a volá: „Soukmenovci, až všichni budeme míti takový vůz, jako mám já, pak to bude socialismus!“
Vtip z knihy Protektorát se směje, vydáno jako ilegální tisk v prosinci 1944,
vybral Lukáš Petřík
Z Předmluvy ke knize PROTEKTORÁT SE SMĚJE
Od prvého dne, 15. března 1939, kdy Němci vstoupili na půdu našeho státu - čímž pokořili a zneuctili náš národ a vlast snad nejvíce v dějinách vůbec - vstoupili jsme s nimi ve skrytý i otevřený, ale vždy urputný boj. Nebylo to poprvé mezi námi Čechy a Němci. Od nepaměti jsou naše dějiny protkány stálým bojem proti německé rozpínavosti a surovosti. Nikdy mezi námi a Němci nebylo přátelství, což prohlašujeme s hrdostí, neboť to dokazuje, že jenom silný duch našeho národa, mravní síla a vědomí naší slovanské příslušnosti, mohli nám umožniti, abychom vydrželi po tisíciletí tento tlak ze strany Němců…
Nikdy to nebyli Němci, kteří nám chtěli podati pomocnou ruku a uznati nás za právoplatného souseda. Jejich snaha směřovala vždy k tomu pokořiti nás národnostně, zmocniti se našich bohatých krajů a poněmčiti nás…Tato fakta však znají Němci také, mnohokráte v historii poučeni naší uvědomělostí, tvrdostí a neústupností v hájení svých státních a národních práv. Vědí také, že náš národ byl, je a bude věčnou překážkou pro německý národ, o níž tento zakopává a padá při všech svých rozpínavých pokusech v Evropě.
Tuto skutečnost si konečně také v této válce uvědomují všechny evropské národy a uznávají, že každý náš boj s Němci byl také boj za ně. Bylo tedy pro Němce samozřejmé, aby dříve, než se vrhnou opět do války, odstranili v prvé řadě nás. A tak přišel Mnichov a potom 15. březen 1939. Německo jásalo, že dostalo nás na kolena, my ale věděli, že jenom dočasně a prozatímně…
Stáli jsme v těchto dnech - celý národ jako jeden - s holýma rukama, s obnaženou hlavou před památkou svých dějin, se slzou v oku, ale zuby zaťatými. Naše srdce neztratilo víru a naději. Tak došlo k novému boji mezi Čechy a Němci…Němci se radují, jak se jim podařilo nás porobiti, ale my neslzíme, ani hlavy nevěšíme-my se jim smějeme.
Tak vzniká český válečný humor a česká protiněmecká a protinacistická anekdota, nejkrásnější a příkladný výraz našeho optimismu. Je to český humor, který dokazuje Němce rozčilovati k nepříčetnosti a který je jednou z nejzávaznějších složek českého odboje…