Prý nevidíte, že jsou mnohem horší a závažnější věci atd. Nakonec Vás okolí dožene k tomu, že se cítíte jako osamělí podivíni.

Není to právě takto s fenoménem politické korektnosti?

Mnozí říkají „no, tak jej nazvali neonacistou, extrémistou, xenofobem a co má být. Trhá mu to snad žíly? Zabíjí ho to snad? Vždyť ho přeci nikdo nezavírá do vězení. Nikdo jej neposílá do gulagu. Hrozí mu snad trest smrti? Tak o co jde? Prostě ho jen nevezmou na některé pracovní pozice, stejně se tam hlásil jen proto, aby si nahrabal, na ničem jiném mu stejně nezáleželo. Tak ho jen prostě nezvolí do funkce, stejně se do politiky dral jen proto, aby se mohl vřadit ke korytu. Co na tom, že se do něj opřelo několik novinářů, kteří mu to na stránkách celostátních deníků hezky vytmavili. No, Bóže, zabije ho to snad, citlivku? Neměl si otevírat hubu, jeho problém. Ztratil kvůli tomu pár svých přátel? A co, jiní přišli ve válkách o mohem více někdy i o všechno. Takže nechápu, proč z toho tady někdo dělá vědu. Srovnejte jeho utrpení s utrpení nevinných v koncentračních táborech, nebo hladovějících v Africe. To přeci nelze srovnat. No jistě že ne. Inu, tak proč ten povyk? Vždyť se přece vůbec nic strašného neděje.“

Jenže, i kdyby to tak bylo, jakože není, tak i na ono „nic“ máme jedno hezké a osvědčené přísloví: stokrát nic umořilo i osla. Takže ona zdánlivá „nic“, je-li jich mnoho, a nebudeme-li si jich, shazujíce je jakožto banální, všímat, pak z nich vyroste jedno veliké a nebezpečné „něco“.

A právě o tomhle je politická korektnost. Jde jí především o to, aby, když už jí někdo odhalí jakožto něco co není v pořádku, vypadala ve svých jednotlivých projevech jen jakožto nejapná banalita, nad kterou v posledku každý jen mávne rukou. Vždyť se přece „nic tak hrozného neděje“. I já na sobě údery této rafinované zbraně ještě stále citelně pociťuji.

Nenechme se tedy nachytat. Nebojme se být těmi „hnidopišskými detailisty“. V tomto případě je toho zatraceně třeba.

autor je registrovaným příznivcem strany Koruna Česká