Paroubek versus Gross: Tvrďák vystřídal „koktu“ a lid už zase tleská
Změníte-li kapitána fotbalového týmu, samo o sobe to úspěch nezaručí. Vystřídáte-li vedoucího manažera ve firmě, je to možná jen první krok za vyšším ziskem. Obměníte-li politika, který je ikonou levicové strany, zárukou sociálních jistot, je to miliónový gól, je to terno.
Jiří Paroubek je pro socialisty takový deus ex machina. Diváci v hledišti stále sledují tutéž frašku o veřejném zadlužení, o přesložitém daňovém systému, o nízkém odhodlání k penzijní reformě a o ještě nižší podpoře malým a středním podnikatelům, jenže, málo platné, jakmile je třeba koktající lídr nahrazen rázným, jakmile je třicátník vystřídán padesátníkem, opět téhle frašce tleskají.
Levicoví politici znají vysokou cenu příhodné symbiózy s diváky v hledišti. Ví, že souhra vlády-ochránkyně a občánkem-chráněncem v nejednom případě zabírá - a to, i když na jevišti s rudou růží na oponě vídáme z většiny pouhopouhou frašku. To proto bobtná státní aparát, ministerstva jsou spíš zakládána než rušena a leckdy se rodí úřady, o jejichž smyslu by se dalo dlouze debatovat.
Vyjít vstříc živnostníkům a malým podnikatelům, skutečné hybné síle hospodářství, už pro vládnoucí stranu tak příhodné není. Takoví lidé se touží postavit na vlastní nohy a nespoléhají se jen na státní dárky. Levicový politik ví, že může narazit, a tak se příliš nezajímá o podnikatelské zájmy. Někdy živnostníky i umně hubí. A máme tu tedy prapříčinu několika dějství oné frašky – například partie o složitém systému daní či o tom, proč je vláda v regulačních opatřeních přijatých „na pokyn“ EU leckdy papežštější než papež, jak přiznal sám jeden z herců v hlavní roli, ekonomický ministr Martin Jahn. Méně podnikatelů znamená více na nás závislých, říká jednoduchá rovnice socialistů.
Jistoty stoupají, podnikatelská „třída“ chřadne, ekonomika však přesto sílí. Výkon České republiky nám mohou závidět kromě Slováků všichni ostatní v zemích střední a východní Evropy. I obchodní bilance je v plusu. Stejně tak, jako se daří vývozcům, vede se výtečně i tuzemskému kapitálovému trhu, který po hubených létech prožívá nebývalý boom.
Vládní politici jen tancují kolem a v duchu se možná diví, jak při těch jejich šarvátkách může země takhle prosperovat.
Vypadá to, že v čase, který zbývá do řádných voleb, si socialistická strana polepší a ze zapomnění se vrátí na výsluní. Proč? Její lídr je lidem oblíben, má důvěru. Důvěru toho lidu, který tolik miluje své jistoty. A při rostoucím HDP, obchodu i rozkvětu burzy – o něž se zasloužil hlavně vstup Česka do EU a nikoliv současná vláda – tu opět budou nové zdroje těchto jistot. Z frašky se tak možná stane trilogie tří volebních období. Přejme si jen, aby se třetí díl nejmenoval „Konec živnostníků v Čechách“.
