Ruce pryč od Libye
V čele současné západní civilizace stojí černý utopistický socialista, obstarožní italský seladon, malý maďarský oficírek s napoleonským komplexem a „velký“ britský konzervativec, který je však konzervativcem často jen na papíře. Co si počít s takovým materiálem?
Podle toho, s jakou vehemencí se vrhli spojenci do nesmyslné vojenské akce proti Libyi, užijeme si s touto partičkou ještě spoustu legrace. Zejména francouzský čertík Sarkozy je tradičně velmi aktivní a kdyby to záleželo jen na něm, jistě už by nyní prozpěvovali francouzští vojáci v Tripolisu Marseillaisu.
Západní civilizace by si konečně měla uvědomit, že nemůže zbytku světa neustále vnucovat svůj pohled na demokracii. Není přeci možné při každé ozbrojené revoltě posílat letadla na ochranu té údajné nejsprávnější ze správných stran konfliktu.
Letecké útoky spojenců údajně brání genocidě libyjského obyvatelstva. Nevšiml jsem si ale, že by vládní libyjská vojska bojovala se ženami a dětmi majícími v rukách dětské stříkací pistolky. Obě dvě strany konfliktu jsou ozbrojené. Povstalci se rozhodli bojovat proti současnému režimu. Já říkám, proč ne. Máme ale jen proto, že jsou o trochu slabší, vyrovnávat poměr vzájemných sil „našimi“ stíhačkami?
Naše falešná představa o spasitelské úloze západní civilizace je z dlouhodobého hlediska neudržitelná. Smiřme se už konečně s tím, že nemáme žádné právo (nebo spíš sílu?
vměšovat se do vnitropolitické situace zemí v Africe, Asii nebo Jižní Ameriky. Byť režimy v Severní Koreji nebo Íránu by si jistě nějakou tu „drobnou“ korekci zasloužily.
V Libyi probíhá standardní občanská válka, jakých je v Africe každým rokem hned několik. OSN může apelovat na obě strany, aby se snažily svůj konflikt vyřešit u kulatého stolu. To je ale asi tak vše, co bychom měli dělat. Arabský svět v posledních letech mnohokrát prokázal, jak moc je alergický na vnější zásahy západní civilizace do svého hájemství. Proč tedy nedáme příležitost Lize arabských států, aby si sama zametla před svým vlastním prahem? Proč musíme arabský svět opět vodit za ručičku a dávat mu lekci z demokracie?
Vděk za naši „starostlivost“ stejně nesklidíme a nakonec budeme od islámských fanatiků opět poslouchat, jak je chceme ovládat a vykořisťovat. Stojí nám to za to? Jako kdybychom neměli svých vlastních starostí dost. Evropská unie by se raději měla zbavit svého socialistického étosu a konečně začít řešit otázky spojené se zbabranou multikulti politikou, nesmyslným zadlužováním a mnoha dalšími problémy. Tohle se vyhranou válkou s jedním směšným socialistickým diktátorem z Libye nevyřeší...