Paroubkova éra v ČSSD pokračuje
Tak už to mají socialisté za sebou. Předsedou se stal jeden z jejich nejlepších synů Bohuslav Sobotka. Právník bez praxe, které před pár lety vedl ministerstvo financí. Podle očitých svědectví tomuto rezortu prakticky vůbec nerozuměl. Na jeho obranu lze říci, že jako vystudovaný právník ani nemohl. K dobru mu však rozhodně nelze přičíst to, jak se choval ke svým podřízeným. Kdokoli, kdo jej po odborné stránce převyšoval, skončil špatně.
A protože to byl každý druhý, na ministerstvu nezůstal kámen na kameni. Sobotka si byl dobře vědom své nepatřičnosti, bohužel ani dobře míněné rady svých spolupracovníků nebral v potaz. Podle toho to také na tomto ministerstvo dopadlo.
Tolik dluhů by nenasekala žádná pravicová strana na světě ani za 20 let. V době celosvětové ekonomické konjunktury se rozhazovalo plnými hrstmi do všech stran. Každý průměrně inteligentní hospodář na malém statku přitom ví, že právě v takové chvíli je třeba si nějaké prostředky uložit na horší časy. Bohužel, toto socialisty nezajímá. Musí přeci vyhrát další volby. A je nad slunce jasné, že levicové strany nemohou být úspěšné, pokud nebudou slibovat, rozhazovat, slibovat, rozhazovat, slibovat atd.
Není přeci žádným uměním vyhrát volby, pokud slibují více práce, více peněz, vyšší mateřskou a dvojnásobně vyšší důchody. Ten pravý kumšt je zvítězit i v situaci, kdy nabízím pouze možná řešení, kterou mohou společně s vlastním přičiněním občanů vést k lepší ekonomické situaci. Slůvka „možná“ a „mohou“
Bohuslav Sobotka je profesionální politik, který se nikdy v životě nezařadil do pracovního procesu. V tomto ohledu si je podobný s Markem Bendou z ODS. Ten má ale aspoň tolik soudnosti, že se nedere do čelních pozic své mateřské strany. Coby 18-ti letý pln ideálů o rovnosti a spravedlnosti světa vstoupil pan Bohuslav do politické strany mající tehdy zcela marginální vliv na dění v tuzemské politice. Po 20 letech stanul v čele silné levicové strany, bez které si českou politickou scénu (sic!) neumíme představit. Pohádkový příběh, jak z jihoamerické telenovely.
Sobotka není jen právník a profesionální politik. Bohuslav Sobotka je také pokračovatelem Paroubkova odkazu. ČSSD se v posledních měsících snažila odstřihnout od minulosti spojené s bývalým předsedou strany Jiřím Paroubkem. V tomto kontextu je třeba připomenout, že Sobotka byl a je Paroubkův muž. Jako kafemlejnek opakovat při každé příležitosti fráze svého předsedy. V diskuzích si počínal stejně demagogicky a stejně hloupě. Docela bych věřil, že kouzelným pojmem „obyčejný člověk“ obohatil český politický slovník právě on. Nebo to byl Tvrdík?
Nástupnický projev novopočeného předsedy ČSSD byl směšný a zároveň velmi signifikantní. Orosené čelo vítěze a plamenná mluva obsahující fráze, fráze a nic než fráze. Obzvláště pasáže o boji za lepší svět by se měly tesat do kamene. Při představě, že právě tato atrapa se může stát příštím českým premiérem, se mi také tak trochu orosilo čelo. Nikoli však příjemným vzrušením, ale neskonalou hrůzou. Po socialistických premiérech Špidlovi, Grossovi a Paroubkovi však těžko očekávat, že v ČSSD vygenerují nějaký solidnější materiál. Ne, že by se v ČSSD za těch 20 let alespoň trochu akceptovatelný politik neobjevil. Měl však vždy tak nějak smůlu. Stranický program plný planých slibů a utopistických snů nemůže veřejnosti prezentovat jen tak někdoJ.
Pevně věřím, že hrozba potencionálního premiérství Bohuslava Sobotky bude pro pravicové strany dostatečnou motivací na to, aby začaly konečně jednat. Neustálé žabomyší války a vzájemné obviňování ze všech nepravostí světa asi nebudou tím správným tahákem pro příští volby.