Vtip o Hitlerovi, Napoleonovi a Nové Evropě
Při jedné návštěvě Paříže přišel Hitler také ke hrobu Napoleona. Ve svém velikášství rozmlouvá polohlasně s Napoleonem:
„Vidíš, jak se sobě podobáme. Sjednotil jsem celou Evropu, jako kdysi ty.“
Z hrobky se ozývá Napoleonův hlas:
„Máš Anglii a Rusko?“
„Nemám,“ přiznává Hitler.
„Tak nemluv a lehni si tady vedle,“ doporučuje Napoleon.
Vtip z knihy Protektorát se směje, vydáno jako ilegální tisk v prosinci 1944,
vybral Lukáš Petřík
Kdy už si lehne Chirac vedle Schrödera? (pozn. L.P.)
Autentický citát Adolfa Hitlera: „Evropské národy tvoří v tomto světě jednu rodinu. (... )Není příliš rozumné představovat si, že v takovémto přeplněném domě, jakým Evropa je, je možné, aby si komunita národů zachovala dlouhodobě různé legální systémy a různé koncepty práva.“
Z Předmluvy ke knize PROTEKTORÁT SE SMĚJE
Od prvého dne, 15. března 1939, kdy Němci vstoupili na půdu našeho státu - čímž pokořili a zneuctili náš národ a vlast snad nejvíce v dějinách vůbec - vstoupili jsme s nimi ve skrytý i otevřený, ale vždy urputný boj.
Nebylo to poprvé mezi námi Čechy a Němci. Od nepaměti jsou naše dějiny protkány stálým bojem proti německé rozpínavosti a surovosti. Nikdy mezi námi a Němci nebylo přátelství, což prohlašujeme s hrdostí, neboť to dokazuje, že jenom silný duch našeho národa, mravní síla a vědomí naší slovanské příslušnosti, mohli nám umožniti, abychom vydrželi po tisíciletí tento tlak ze strany Němců…
Nikdy to nebyli Němci, kteří nám chtěli podati pomocnou ruku a uznati nás za právoplatného souseda. Jejich snaha směřovala vždy k tomu pokořiti nás národnostně, zmocniti se našich bohatých krajů a poněmčiti nás…
Tato fakta však znají Němci také, mnohokráte v historii poučeni naší uvědomělostí, tvrdostí a neústupností v hájení svých státních a národních práv. Vědí také, že náš národ byl, je a bude věčnou překážkou pro německý národ, o níž tento zakopává a padá při všech svých rozpínavých pokusech v Evropě.
Tuto skutečnost si konečně také v této válce uvědomují všechny evropské národy a uznávají, že každý náš boj s Němci byl také boj za ně. Bylo tedy pro Němce samozřejmé, aby dříve, než se vrhnou opět do války, odstranili v prvé řadě nás. A tak přišel Mnichov a potom 15. březen 1939. Německo jásalo, že dostalo nás na kolena, my ale věděli, že jenom dočasně a prozatímně…
Stáli jsme v těchto dnech - celý národ jako jeden - s holýma rukama, s obnaženou hlavou před památkou svých dějin, se slzou v oku, ale zuby zaťatými. Naše srdce neztratilo víru a naději. Tak došlo k novému boji mezi Čechy a Němci…
Němci se radují, jak se jim podařilo nás porobiti, ale my neslzíme, ani hlavy nevěšíme-my se jim smějeme. Tak vzniká český válečný humor a česká protiněmecká a protinacistická anekdota, nejkrásnější a příkladný výraz našeho optimismu. Je to český humor, který dokazuje Němce rozčilovati k nepříčetnosti a který je jednou z nejzávaznějších složek českého odboje…