Orgasmus mocných: Bublan a spol. z nás chtějí mít čipové příšerky!
Vzpomínáte si na film Blade Runner? Líčil apokalyptickou vizi společnosti roku 2019, která to přepískla s vtěsnáváním technologií do lidského života. František Bublan, ministr vnitra, ani činovníci Evropské unie se spektáklem odradit nenechali a nápady z plátna přenášejí do reality. Biometrické zobrazení obličeje i digitální zpracování otisku prstu v cestovních pasech se tak stane skutečností asi dříve než v roce 2019. A zacvakají to daňoví poplatníci. Přeměníme se na vlastní náklady v čipové příšerky?
Po 11. září 2001 se celkem přirozeně stupňuje debata, kde vlastně končí svoboda jednotlivce a začíná ochrana společenství. Jednou stranou mince jsou teroristé, používající nejmodernější techniku, od satelitních mobilů po účinné nervové plyny. Druhou stranou je volnost občana, jenž nemíní celý den, pokud například cestuje, trávit bok po boku kontrolorům, kteří mu budou snímat otisky prstů, laserově cílit na oční rohovku či měřit vzdálenost mezi bulvami. Tak jako se kradlo v orientálních státech, i když za takový přečin hrozilo setnutí ruky, teroristé nevymizí ani při sebepromyšlenějších a sebenákladnějších opatřeních na letištích, v bankách a jinde.
Z českého rozpočtu má na vyplnění bladerunnerovské vize odplynout 4,7 miliardy korun. Je to adekvátní cena za to, že snížíme pravděpodobnost teroristického útoku? A snížíme ji vůbec? Zdá se, že představitelé Evropské unie a ministerstva vnitra již stejně rozhodli. Budou z nás čipové obludy!
Mluvčí ministerstva vnitra Radka Kovářová to popisuje akurátně: „Ten, kdo bude procházet hraniční kontrolou, třeba na letišti, bude snímán kamerou a ta si přečte informace z čipu a porovná je. Jde například o vzdálenost očí od sebe či délku nosu od kořene.“
Centrální registr vzdáleností očních bulv je skutečným orgasmem každého sociálního inženýra-futurologa. Nemůže se ale databáze vymknout? Co když "unikne" do rukou nějakého sofistikovaného teroristy? Jak ten ji může zneužít? Domýšlíme všechna možná rizika?
Vedle, dá se říci, fatalistických konsekvencí má nové opatření i dopady praktické. Ani ty nejsou jednoznačně pozitivní, spíše naopak. Za pas s biometrickými a digitálními srandičkami zaplatíme nikoliv 300 korun, jako doposud, nýbrž rovnou pět set. Jelikož výrobní procedura je technologicky náročná, sníží se počet výdejních míst. Fronty na banány budou po dvaceti letech nahrazeny řetězci človíčků, čekajících na biometrickou legrácku - některých nepříjemostí dvacátého století se prostě nezbavíme ani v Blade Runnerově věku.
Má tedy někdo z opatření užitek? Jistě. Dodavatelé speciálního softwaru a digifoťáků, neboť toto nádobíčko bude využito při tvorbě novodobých pasů. Lobby technologických firem je celosvětově poměrně mocná a státní zakázky jsou jistým zdrojem obživy. Kšeft s biometrickými doklady nebude výjimkou.
Efektivní stát má dle liberálních teorií ochránit život i majetek občana. Je však řešením, aby byrokratický aparát znal číslo vašich spodek, pánové, i tvar ušních lalůčků, dámy ? Vždyť vůdci teroristických sítí mohou i v budoucnu, tak jako 11. září, najít spoustu fanatiků, jež ani sebedokonalejší systém neodhalí.
Rozuzlení je možno hledat jinde - třeba ve zdokonalení vlastní práce tajných služeb. Stačí začít tím, že do nepovolaných rukou přestanou "unikat" důvěrné materiály.
Orgie českých i evropských demiurgů, stimulované lobbingem technologických mamutů, se však již rozbouřily naplno - čipy ochočení občánci z nás už asi chtě nechtě budou. Demiurgům proto, alespoň pro začátek, doporučme opravdové vcítění se do oněch bladerunnerovských vidin - opravdu nejsou růžové. Třeba si pak uvědomí, že vše má svou míru.
Vychází v MF Dnes dne 7. 6. 2005 (upravená verze)