Praha: Sexshopy a bordýlky zůstávají, černoši musí zmizet
Pražané a návštěvníci „matky měst“ to znají dobře. Noční Václavák a černoši v křiklavě zelenkavých a jedovatě oranžových overalech lákající kolemjdoucí pány do erotických podniků v přilehlých uličkách – nijak překvapivý obrázek metropole po setmění. Časy se však mění: ačkoliv sexshopy a veřejné domy zůstávají, „chodící reklamy“ teď musí zmizet.
„Od 1. června zmizí ostuda z centra města. Městská policie naprosto nekompromisně znemožní tyto aktivity vykonávat,“ řekl primátorův náměstek Rudolf Blažek (ODS).
Je větší ostudou salón s neónovým srdcem v oknech staletí starého domu, či najatý brigádník s cedulí na chodníku před ním? Nelze se ubránit dojmu, že radnice opět koná populisticky a zcela účelově. Nové nařízení je ukázkou neliberálního, farizejského ad hoc přístupu, potaženého korodujícím povlakem jakés takés líbivosti směrem k veřejnosti.
Jak neliberální! Naháněči na koncerty či výstavy budou v ulicích vegetovat dále, naháněči k lechtivým službám nikoliv. V nadsázce se tedy dá říci, že dochází k deformaci trhu s pražskou noční zábavou. Provozovatelé vážného a váženého umění získávají konkurenční výhodu nad těmi, kdo nabízejí „pokleslou formu vybití“. Každá privátní firma, jež řádně platí daně, má mít přece právo propagovat si své produkty povoleným způsobem. A jestliže je určitá reklama povolena jedněm, má být povolena i všem ostatním. Jinak se otevírají dveře nekalému lobbismu i korupci a pár městských úředníků se už nemůže dočkat, až bude posuzovat, kdo tu reklamu ještě může provozovat a kdo už má „smolíka pacholíka“.
Jak pokrytecké a účelové! Samotný zdroj oné „ostudy“ zůstává – nová opatření nejsou přijata ani proti kamenným nevěstincům, ani proti nevěstkám v ulicích –, zato však magistrát vytahuje do boje proti těm, kdož na onen zdroj pouze upozorňují. Ve značném procentu případů se přitom jedná o studenty z méně rozvinutých zemí, kteří pochodování v roli „oživlých plakátů“ berou jako brigádu. Ve srovnání s panoptikem, které se noc co noc zjevuje v centru Prahy, nejsou tito ani příslibem nějakého většího šoku, ať už třeba vizuálního či „morálního“.
Jak populistické! Zatímco provozovatelé kasín, v jejichž přepočtu na stav obyvatel snad Prahu překonává již jen Las Vegas, či bordelmamá a bordelpapá z hnízdeček lásky v centru města přispívají do komunální kasy nemalým grošem, tak z černocha-naháněče odkudsi s Ugandy Praha nic moc nemá. Nemáme-li z nich nic, rozuměj: žádný bakšiš, vyžeňme je z ulic, ať to vypadá, že proti lechtivým službám horlivě brojíme, usmyslela si zřejmě magistrátní hlava. Je to jen gesto. Často i v historických objektech pražského centra dál rozkvétají herny, pochybné nonstop bazary, bary a nevěstince, jež tolik přitahují kriminální živly – které však nejsou vidět. Brigádníka v blyštivé kombinéze, byť úplně „svatého“, si ihned všimne kdekdo. Je tak těžké vymýtit opravdový zločin, je tak lehké vydat jedno nařízení omezující pouliční brigády…
Celá story skýtá snad všechny neduhy ukvapeného a povrchního rozhodnutí politického aparátu. Je to stejné, jako kdybychom vlastnili vůz s porouchaným motorem. Jenže protože oprava je pracná a nákladná, umlčeli bychom raději někoho, kdo na závadu upozorňuje, a pouze se starali o prostou změnu fasády vozu. A s novým nátěrem na kapotě a rozbitým motorem uvnitř si to chrčeli dál cesta necesta.
Řešení je nasnadě: buď zakázat, anebo povolit stejný druh reklamy všem subjektům podnikajícím v sektoru pražské kultury či zábavního průmyslu, nezůstávat na chodnících, ale podívat se hlavně za plenty vykřičených domů a falešně pozlátkových kasín, důkladně prohánět šidící taxikáře, kteří Prahu nechvalně proslavili v turistických průvodcích, a nikoliv nebohé brigádníky z rovníkové Afriky. Je opravdu tak těžké začít k těmto cílům alespoň tak či onak směřovat?
Vyšlo v MF Dnes dne 4. 6. 2005 (upravená verze)