Smog na Ostravsku: "Zelené" vidění světa problém nevyřeší
Hlavním viníkem vzniku smogových situací jsou nepříznivé meteorologické rozptylové podmínky, kdy nedochází k provětrávání oblasti, neboť nastává stav bezvětří. Vytvoří se jakási uzavřená „deka“, která nepropustí ven vypouštěné škodliviny. V tomto případě by musel nastat zákonný nebo vládní příkaz okamžitého uzavření průmyslových podniků, zákaz vytápění v domácnostech a zastavení veškeré automobilové dopravy. Prakticky je to neproveditelné. Hutní a energetické podniky nelze okamžitě zastavit, občané v lokálních topeništích nelze ze zákona na ochranu zdraví nechat umrznout, musí být zajištěn minimální provoz aut pro zdravotnictví a zásobování. I v tomto případě by však narůstaly koncentrace škodlivin v ovzduší, jejich náběh by byl pomalejší.
K tomu nutno připomenout další závažný fakt. Veškeré podniky musí a dodržují pod vysokými pokutami zákonem předepsané emisní limity pro vypouštění škodlivin. Jejich striktní kontrola bohužel nemá přímý vztah k předepsaným hygienickým imisním limitům, které se násobně zvyšují. Opět je zde nejdůležitějším faktorem proudění vzduchu a tím i provětrávání oblasti. Předepsané imisní limity nelze jinak dodržet a přírodě zatím nelze poručit. V téměř neřešitelné situaci je otázkou, co je dnes možné udělat především s prachem v ovzduší. Za prvé je zde opětovný střet z jednou z mnoha směrnic Evropské unie, která zpřísnila limity pro hodnoty drobných mikronových částic. Neřekla již co se má s nimi dělat. Směrnice je tím těžko použitelná v praxi. Celosvětovým problémem včetně agilní Evropské unie je bohužel skutečnost, že zatím není účinné technické řešení pro zachycování těchto mikronových částic označovaných odborně PM 10.
Přes mnohá upozorňování si zeleně zanícení zástupci předchozích vlád ČR, nevyjednali žádné přechodné období k vyřešení technického problému. Osobně si myslím, že mnohem potřebnější než demonstrace je odborná diskuse, zda je účelné občany ve sdělovacích mediích bez opravdového a reálného poučení strašit smogovými situacemi. Rozhodně za daleko účelnější doporučuji zapojení zbylých odborných pracovišť do urychleného výzkumu, jak částice z kouřících komínů a motorových vozidel ve větší míře zachycovat.
Ve zcela neutěšené situaci se zatím vyhlašují regulace výroby průmyslových podniků, případně změny tras motorových vozidel, která případě bezvětří a nedostatečného provětrávání oblastí jsou drahá, málo účinná a situaci nevyřeší. Při kontrole domácích topenišť lze průkaznost spalování nežádoucích paliv, objektivně zjistit pouze finančně náročným měřením.
Považuji za významnou možnost k odstraňování nejen prašného smogu dlouhodobou energetickou politiku s účastí státu při smysluplných dotacích na maximálně možný přechod domácností a průmyslu na topení elektřinou. Za současného stavu zdražování elektřiny v důsledku prosazení zeleného a nedomyšleného zákona na podporu obnovitelných zdrojů se i toto řešení na několik let odkládá.
Co lze tedy dělat? Aktuální řešení spočívá v zastavení výroby v průmyslových, hutních a energetických podnicích nebo jejich přemístění do rozvojových zemí. Následně však dojde na tragické dopady ve státním rozpočtu a zvýšení nezaměstnanosti. Na závěr je potřebné uvést, že smogové situace jsou ostudou státu a zaznamenávají se dnes pouze v některých rozvojových zemích.
RNDr. Jiří Hanzlíček, bývalý poradce ministrů průmyslu a obchodu