Odhalení: Jak Němci berou Čechům práci pod křídly Evropské unie
V diskusi o evropské ústavě se používají pro a proti nejrůznější argumenty. Popravdě řečeno – mnoho z nich, ne-li plná většina jich je pro normálního občana nesrozumitelná, vymykající se jeho zkušenosti a schopnosti kvalifikovaně posoudit dopady toho kterého ustanovení. Pro českého občana by mělo být ale alespoň jedno ustanovení ústavní smlouvy natolik závažné, že by měl ústavu odmítnout.
Ústavní smlouva totiž v souladu s liberalizačními a antietatistickými principy odbourává veřejnou podporu státu soukromým podnikatelským aktivitám. Ne pochopitelně úplně – v platnosti zůstávají nejrůznější politiky Evropské unie, z nichž vyplývá i bohatá dotační politika. Všeobecné státní úvěrování či jiná podpora státu en block bez alespoň formálně splněných nároků na poskytnutí dotace by však měla být nemožná. S jedinou exemplární výjimkou, a tou je veřejná podpora ve východních zemích Spolkové republiky Německo. Němci si tuto podmínku v ústavní smlouvě vymínili jako zásadní. Ze zcela zásadního způsobu by ale právě kvůli ní neměla s ústavní smlouvou v tomto znění souhlasit vláda naše, a to bez ohledu na politické složení a orientaci.
Podpora východoněmeckých území ze strany státu totiž bude znamenat přímé ohrožení podnikatelů a tím i pracovních míst v přilehlém severočeském regionu. Není náhodné, že právě tento region se v sousedství štědře dotovaných nových spolkových zemí nedokáže přes svou komparativní výhodu nižších mzdových a jiných nákladů a tím i nižších cen prosadit a že nezaměstnanost zde patří k největším v Čechách, a to při srovnatelné produktivitě práce se sousedními „ossis“.
Další setrvávání v plošném dotování bývalé východoněmecké ekonomiky tak bude znamenat jenom další zaostávání severních Čech, neboť naše vláda nebude mít srovnatelné finanční a kvůli eventuálně přijaté ústavní smlouvě ani legislativní možnosti jak tomuto faktickému masivnímu dumpingu čelit. Je proto s podivem, že může koaliční vláda – nota bene s dominancí socialistů – ústavní smlouvu obhajovat, když v tomto konkrétním případě je přímo v rozporu se zájmy našich občanů, především lidí práce. Stejně tak je ale s podivem, proč právě tento zcela praktický argument nezdůrazňují, respektive se o něm ani nezmiňují naši euroústavní kritici včetně pana prezidenta či opoziční ODS, která jinak za liberalizaci evropského trhu bojuje.
Z politického hlediska je situace o to kurioznější, že právě berlínská vláda se neustále ohání pojmem euroregionů, tedy oblastí, jdoucích mimo současné státní a národní hranice, které ale mají kopírovat přirozenější hranice, jako jsou kulturní, ekonomické či přírodní. Přitom právě oblast Saska, severních Čech, Dolního Slezska a Lužice tvoří přirozený region se staletými ekonomickými vazbami a podle některých studií se může stát i Porýním východní části EU. Je ovšem zřejmé, že když jde o národní zájmy vyjádřené mírou voličské podpory v nejbližších volbách, jdou i rozumné geopolitické či ekonomické argumenty stranou. Pokud ovšem ústavní smlouva může obsahovat i takovéto partikulární a nespravedlivé argumenty, už proto je potřeba říci jí ne.