Recept na odcházející lékaře?! Zdraví „pacienti“!

Kdybych byl ředitelem zdravotnického zařízení, nevzal bych je zpět. Nejsem na hromadné vydírání stavěný, přičemž se zjevně o skupinovou nátlakovou akci jedná, když o výši své odměny nejednají každý sám za sebe. Koneckonců recept na ozdravění zdravotnictví máme v rukou my sami, každý z nás.

V této souvislosti stojí za to zmínit několik neblahých faktů. Česká republika patřila vždy tradičně v Evropě mezi státy s absolutně největší „nemocností“. Pro „paragraf“ si lidé chodili za totality i po roce 1989. Oblíbené byly zejména prodloužené víkendy, kdy bylo potřeba něco dodělat na chalupě, nebo doma. Stejně oblíbené bylo chození k lékaři s každým menším nachlazením, přestože platí staré dobré známé „sedm dní bez lékaře a týden s lékařem“. Oblíbené bylo také nechat se uznat nemocným v případě, že člověku hrozil vyhazov ze zaměstnání. Taková „nemoc“ pak trvala týdny a mnohdy i měsíce. O počtu lidí, kteří byli uznáni posudkovými lékaři jako částečně či zcela invalidní, přestože jediné společné s těmi, co skutečně invalidní byli, měli jen tu značku invalidy za oknem svého vozu na parkovišti, kde jiní stát nesměli a nesmí, netřeba dlouze psát.

Jsme také velmi přizpůsobiví novým zákonům. Je sice pravda, že od doby, kdy první dny nemocenské platí zaměstnavatel jsme například v roce 2009 marodili co do počtu pracovních neschopností nejméně za posledních padesát let, ale zase se nám jako zázrakem prodloužila doba neschopnosti. Té krátkodobé (co ji platí zaměstnavatel) ubylo, zatímco průměrná délka pracovní neschopnosti se vyhoupla na rekordních 45 dnů. Pouze 3,5 procenta z toho byly pracovní úrazy a 6% procent ostatní úrazy. Celkové výdaje na zdravotnictví dosáhly v roce 2009 podle údajů statistiků téměř 287 miliard korun, tedy 7,9 procenta HDP. Výdaje zdravotních pojišťoven dosáhly 218,6 miliardy korun. Jak všechny základní výdaje vypadají v přehledu za posledních pět let se můžete podívat zde (zdroj: ÚZIS, v tis. Kč):


 

Neznám jediného lékaře, který by trpěl nedostatkem. Zároveň dodávám, že v systému školství, který je v České republice doposud zaveden, a který podle mě zcela postrádá prvky skutečné a žádoucí konkurence jak škol, tak absolventů, vystudovali lékaři za peníze těch daňových poplatníků, kteří jsou dnes jejich klienty.

Dovoluji si proto do příštího roku, kdy řadě z nich začnou běžet výpovědní lhůty, navrhnout, že bychom jim my, pacienti, jejich rozhodování usnadnili. Bohatě stačí, když si pro neschopenky budeme chodit k obvodním lékařům méně často, nepodlehneme onomu přeposílání pacienta od lékaře ke známému lékaři specialistovi, aby měli výkony k úhradě oba a budeme se sami více zajímat o to, proč a kam si jdeme do čekárny sednout. A to si pište, že to jde. Má to jediný háček. Změnu v chápání systému životních hodnot, morálky (a to jak u zaměstnanců, tak zaměstnavatelů), ale také začít se o sebe trochu více starat a domýšlet, co mé kroky dnes budou znamenat také zítra.

http://frantisekmatejka.blog.idnes.cz/c/170424/Recept-na-odchazejici-lekare-Zdravi-pacienti.html

2484 čtenářů | 29 komentářů | 

|