Věci Veřejné by se měly vrátit zpátky na zem
Pokračují tak v tradici nejmenších koaličních partnerů, kterými byli v minulosti Zelení a Křesťanští demokraté. Je nejspíš českou specialitou, že ti nejmenší bývají nejvíce slyšet. V 90. letech to byla právě Luxova KDU-ČSL, která v tehdejší koalici vytvářela největší rozmíšky. Před pár měsíci se zase v „dobrém“ světle předvedli Zelení. Olga Zubová, Matěj Stropnický, Kaťuška Jacques a samozřejmě také jihočeská matka Dana Kuchtová. Kdo by na ně mohl zapomenout?
Kolikrát Zelení hrozili, že opustí vládu, protože nebylo přesně po jejich? Naposledy to bylo, tuším, letos v únoru, kdy se jim nezdál dost sociální Janotův úsporný balíček. Jako by si tyto malé a zcela podružné strany neuvědomovaly, že politika je uměním možného. Pokud za mnou stojí 5 – 7% voličů, nemohu přeci ze svého předvolebního programu prosadit 100% bodů. Vždy se na něčem zaseknou a trucovitě dupou svoji malou dětskou nožkou. Pokud nebude po jejich, tak vláda padne. A basta!
V těch nejlepších tradicích KDU-ČSL a SZ nyní pokračují i Věci Veřejné. Politická strana, kterou do Parlamentu katapultovala bláhová snaha voličů přinést do české politiky nové tváře, které budou pilně pracovat pro svůj lid. Vévéčkáři vytáhli eso z rukávu v podobě Radka Johna. Jistě, nebyl to špatný marketingový tah. Radek John v dobách své největší slávy patřil k novinářským celebritám. Každý týden ve svém nováckem pořadu bojoval proti nespravedlnosti, korupci a všem zlořádům světa. Nyní jej tedy jeho věrní televizní fanoušci chtěli vidět v politice. Jestli udělali dobře nebo špatně, to nechci hodnotit. Jenom o Radku Johnovi tento článek rozhodně není.
V posledních týdnech však Věci Věřejné opravdu chytají manýry SZ a KDU-ČSL. Nahlas mluví o svém programu, který jim reklamní agentury prozíravě postavily na boji proti korupci, a tvrdí, že nesmí zklamat své voliče. To říkávali politici KDU-ČSL a Zelení v minulosti také. Vždy, když měli pocit, že koalici teče do bot, dávali od ní ruce pryč. Oni byli vždy ti křišťálově čistí, ti, kteří drželi prapor spravedlnosti a dobra. Malí a utiskování, kteří statečně bojují proti silným a mocným (tedy, proti svým větším koaličním partnerům).
Jako by malým stranám stoupla po uzavření koaliční smlouvy sláva do hlavy. V pondělí se Radek John a spol. urazili, když si dovolil premiér Nečas trochu přitvrdit. Opustili kolační jednání a nyní trucují. Kladou si podmínky, ze kterých nechtějí slevit. Pokud nebude po jejich, vláda jejich podporu nezíská. Např. Zelení dodnes hořekují, že z vlády neodešli. Je to zcela mylný předpoklad, ale to samé budou jednou jistě tvrdit právě i Vévéčkáři. To už ovšem budou mimoparlamentní stranou, která se bude při každých volbách potácet mezi 2 až 3 %. Pokud Věci Veřejné vládu nepodpoří, poruší koaliční smlouvu a budou nuceni odejít do opozice, dopadnou stejně. Nevím, nad čím budou hořekovat, ale ve volbách budou získávat zase jen 2 – 3 %. Poslední krajské a senátní volby naznačily, že Věci Veřejné se v tuzemské politice rozhodně neusadily navždy. Těžko říci, jestli si z toho Vévéčkáři vzali ponaučení. Zdá se, že spíš ne…
Již před pár měsíci jsem tvrdil, že jít do koalice s Věcmi Veřejnými je sázka do loterie. Strana, která lavíruje mezi socialismem a středopravicovým (co se vlastně pod tímto patvarem ve skutečnosti skrývá?) viděním světa, nemůže být spolehlivý partner pro žádnou pravicovou stranu na světě. Vévéčkáři by si měli uvědomit, že jejich vpravdě náhodná existence v Parlamentu, se nemusí již nikdy opakovat. A s největší pravděpodobností ani nebude. Mají tedy unikátní možnost poučit se z chyb KDU-ČSL a SZ.