Komunisti: Jsou aspoň brouky, když ne prasaty?
Vepřová kauza „komunisti versus Kočičková a Radiožurnál“ nás obohatila o nová moudra. Především víme, že komunisté nejsou prasata, spíše však, že prasata nejsou komunisty. Vyjde to nastejno. Také jsme se dozvěděli, že v médiu veřejné služby nemají „hrubé výrazy“ místo. Ani v satiře.
Co však netušíme, je, zda by šéfredaktorovi Radiožurnálu „hrubé výrazy“ vadily méně či vůbec, nevystoupil-li by proti nim zástup komunistických potentátů s trestními oznámeními místo mávátek. A pokud by tomu tak bylo, je šéfredaktor zbabělec, nebo diplomat?
Jedno však víme jistě. Komunisté už nejsou, co bývali. Doba, kdy hráli „mrtvé brouky“, přehlíželi narážky a urážky, jejichž byly častými adresáty zejména v době porevoluční, je pryč. Přirovnat komunistu k vepřové hlavě, dejme tomu, před patnácti lety – a nejen v satiře – bylo lidovým folklórem. Folklórem mírnějšího ražení. A ani zbabělci, ani diplomatovi by taková přirovnání nestála za to, aby ze sebe těžkopádně soukal cosi jako omluvu.
Doba se mění a komunisté s ní. Už se cítí silní v kramflecích. A jako před rokem 1948 vykřikují do davů úderná hesla, leckdy na hraně zákona, ale jakmile jim kdosi šlápne na malíček, hned využívají všech výhod i slabin demokratického zřízení a domáhají se svých práv – využívají demokratickou svobodu k manifestaci vlastní síly a politiky tvrdé ruky.
Kvůli vepřové cause už víme že dnešní komunisté jsou mnohem podobnější svým soudruhům z doby před šedesáti lety, než svým kolegům před takovými lety deseti. S čtvrtinovou podporou voličstva se ostatně není čemu divit. Patnáct let umrtvení brouci ožívají a hodlají úročit léta, byť vynucené, trpělivosti v ústraní.