Bývalý komunista, říká se, je totéž, jako bývalý černoch. V řadách ČSSD je bývalých komunistů zhruba 40% všech členů. V nejužším vedení strany je toto procento snad ještě vyšší. Koneckonců, vždyť i velké procento "osmašedesátníků" byli komunisté, kteří měli tu smůlu, že byli na nesprávné straně ve vnitrostranickém boji.

Od roku 1993 máme zákon o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. Alespoň malou částí se tak naše společnost snažila vypořádat s režimem, který zde totalitně vládl po čtyřicet let. Jedním z důvodů, proč jsme se doposud nedokázali vypořádat s minulostí je fakt, že komunistická strana v době, kdy to bylo očekáváno a snadno proveditelné, nebyla zakázána.

Komunisté dokázali za čtyřicet let ve svých lágrech umučit spoustu lidí, zničit statisíce až miliony lidských životů jen proto, že se báli o svou moc nebo jen proto, že postižení nesouhlasili s oficiální propagandou či prostě jen stáli komunistům v cestě za světlými zítřky.

Zákon o protikomunistickém odboji měl být především morálním oceněním lidí, kteří se komunistům vzepřeli a získali by příspěvek na lázně a vymazaly by se jim nezahlazené tresty z doby vlády komunistů. Je příznačné, že tento zákon shodil Senát v oranžové převaze.

Lidé, kteří sami bojovali za větší svobodu, příslušníci disentu Jiří Dienstbier a Petr Pithart stáli za stažením tohoto zákona. Že by se snad disidenti báli o své "výsadní postavení" bojovníků proti komunismu? Možná by se ukázalo, že jejich činnost proti režimu nebyla až tak záslužná a že jiní vykonali víc než oni.

Ukazuje se, že ČSSD má ke komunistům a jejich režimu i více než dvacet let po revoluci stále blízko a je ochotna komunistický režim obhajovat. Tohle má být ta nová poparoubkovská ČSSD? Socialisté jako by zapomněli, že se komunisté s touto stranou nepárali.

Ale na druhou stranu není divu. Těch skutečných sociálních demokratů je už jen pár, mnoho jich odešlo do exilu a další část skončila v komunistických "pracovních táborech". Současní sociální demokraté jsou více méně převlečení komunisté, když ne stranicky, tak myšlením ano.

Je smutné, že socialisté mají plná ústa demokracie a zastávání se obyčejných lidí. Jenže mnohdy ti "obyčejní lidé" byli neobyčejní a statečně se vzepřeli komunistům, za což pykali nemožností studovat, podřadným zaměstnáním a neustálým pronásledováním.

Staví-li se socialisté proti těmto lidem, pak nejsou o nic lepší než komunisté. Skoro by se dalo říct, že jedno jsou. Bylo by lepší, kdyby se ke své oblibě komunistů přihlásili rovnou a nevěšeli lidem na nos bulíky vlastního demokratismu.

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz