Totální regulace trhu i občanských práv se šíří jako mor po celém světě. Postihla i histroickou baštu svobody a podnikání, USA. Zdá se, že nejlepšími kapitalisty, v původním slova smyslu, se paradoxně stali čínští komunisté. Také to vypadá, že za nějaký čas si soudruzi z ČLR koupí zregulovanou a zdecimovanou Evropskou unii i s celým americkým partnerem. Takže, kde udělala naše hrdá euroatlantická civilizace chybu?

Zasádní a nejpodstatnější prohrou obyvatel zemí EU a částečně dnes i Spojených států je, že uvěřili politickému marketingu o zavedení a provozování sociálního státu. Pod tuto nálepku totiž vládnoucí oligarchie umně poschovávala veškerou podstatu svého konání, která by v normálně fungující společnosti jinak byla trestána několikaletým žalářem.

O co vlastně jde? Hloupému stádu se nabídne návnada v podobě teze, že nejlépe se o občana postará všeobjímající státní aparát, který je jedinou zárukou šťastného a bezstarostného života každého jedince. Udivený človíček sice chvíli váhá, zda je možné pohodlně žít aniž by musel obětovávat pověstnou krev, pot a slzy, ale po čase zjistí, že pod křídly státu je opravdu dobře. Tam vypomůže sociální dávkou, onde šťavnatou dotací, jinde, ve vyšším levelu, pak bohatou státní zakázkou či teplým místečkem s prstem na státním penězovodu se zaručenou penzí nebo výsluhou. Pohoda.

A kola dějin se otáčejí. Zpočátku všechno běží jako na drátkách. “Hodný” politik posílá chudákovi sociální almužnu, přestříhává pásky u nově postavených dálnic či čističek odpadních vod, zachraňuje kulturní obec pomocí dotací na divadlo, muzikál i film, pomáhá zemědělcům, lesníkům, důchodcům, zdravotně postiženým, sociálně vyloučeným, všem. A vždy se při tom tváří, jako že ty peníze, které tam všude dosypává jsou jeho a jen on je dokáže svému lidu zajistit a moudře rozdělit. Zvracel bych.

Proč? Je nutno se podívat i za kulisy absurní frašky, kterou pro nás političtí kašpaři denodenně hrají. Místo křečovitých předvolebních úsměvů, slovopádu Potěmkinovských slibů, samolibých farizejských úsměvů, soudružského poplácávání po zádech či jásavé vstřícnosti vůči problémům každičkého jednoho obyvatele, uvidíme pravou realitu. Bratrovražedný boj stáda nenažraných prasat o koryta plněná z práce porobených daňových otroků, kdy i ty nejnažranější svině chtějí také stále více hlasitěji chrochtat a kvičet blahem.

Pokud metaforu nahradíme zaběhnutou praxí, máme zde před námi všední realitu. Nevolníkům, kteří nepatří do kasty vyvolených se napaří daně v takové výši, aby je v podstatě nemohli ani zaplatit. Šrouby se utahují postupně a nenápadně. Zavedou se daně přímé i nepřímé, takové i onaké, odvody i poplatky všelijaké, hlavně se vše šikovně zneprůhlední tak, aby si nikdo pomalu ani nedokázal spočítat o kolik jej vlastně stát nakonec okrade. Kdysi dávno stačilo 10%, desátek, postupem doby jsem se dostali na dnešních zhruba 75%, tři čtvrtiny vydělaných peněz, kde se to zastaví? Do komunistických utopií se 100% nám však moc už nezbývá. Pohoda?

Dostáváme za to od toho bájného sociálního státu adekvátní odměnu? Jak kdo. Ano část peněz jde opravdu na bohulibé účely, pro které byly “ex voto” vybrány. Nicméně další pohled do reality nám ukazuje největší zrůdnost současného společenského marastu. Z té hromady peněz na přerozdělení se minimálně třetina ztrácí v kapsách odpovědných úředníků a volených zastupitelů kteří si navíc připravili pro svoji speciální šedou ekonomickou zónu takové právní prostředí, že světská spravedlnost je na ně krátká. Daňovému poplatníkovi se tak smějí do očí a v klidu připravují další a další reformy daní, regulace a soubory opatření, která mají jen jeden jediný cíl. Vytáhnout i poslední peníze z našich kapes.

Pak už je to jednoduché. Standa kupuje akcie, Marek otvírá restaurace, Jarda staví penzióny, Aleš investuje v zahraničí, Míla nachází milióny v pytlíku od svačiny, Bohouš lehce našetří na nový byt. Kdopak jsou ti geniální investoři, šetřílkové či superbyznysmeni?

Nejlepší kšeft se přeci dělá za státní prachy! Podnikatelský a zaměstnanecký plebs druhé kategorie je určen k placení do státního rozpočtu. Na vše, co mu stát odebere už čeká hejno vyvolených supů, kteřípomocí “obálkové” metody vyhrávají ve státní loterii předražených zakázek, nepochopitelných dotací a někdy ještě nepochopitelnějších grantů. A tady to žije! Takhle se dělá “byznys”! Kilometrdálnice za 2,3 miliardy, akce internet do škol, kde se 884 miliónů vyhodilo z okna, státní dotace pro soukromý hotel v Harrachově, jez na Labi – 40 cm za 5 miliard, přiznané miliardy na úplatky v kauze Grippen, ... a mohli bychom pokračovat do nekonečna.

Ti geniální investoři, šetřílci a byznysmeni ve skutečnosti neexistují. Jsou to jen obyčejní paraziti společnosti, kteří těží ze svého momentálního mocenského postavení, neboť jim to mlčící voličská většina umožnila. Jsou už natolik sehraní, že je nedokáže rozhodit ani sebepřekvapivější výsledek svobodných voleb. Po léta budované mafiánské struktury jsou pevné, vztahy soudružské. Potřebují k tomu jen jediné. Stálý dostatek dojných krav.

Zde jim to dnes začíná malinko “haprovat”. Platících otroků pomalu ubývá a peněz je málo. Pořád sice mohou posadit strejce do dozorčí rady, milenku na stavební úřad, synka do armádní výběrové komise, manželce zřídit prosperující a.s. na praní peněz, ale jaksi už není kde brát. Svojí “sociální” politikou přivedli společnost na pokraj totálního krachu.

Chvíli sice ještě mohou tisknout barevné papírky bez reálné hodnoty, kterým říkají peníze, aby tak na oko látali ty největší díry, chvíli si ještě mohou hrát na důvěru investorů, pohyb cen akcií na burzách či spřádat “odborné” litanie o růstu HPD o 0,1 nebo 0,3 %. Rozumným lidem to došlo dávno, ostatní pochopí brzo.Game is over.

Plamínek naděje doutná v USA. Říká se mu “Tea Party”. Pokud názory z těchto seancí dokáží porazit současnou oficiální propagandu a demagogii, je ještě pro onu pověstnou euroatlantickou civilizaci šance na přežití. V opačném případě to vidím na čínské montérky.

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz