„Sněm ČMKOS vyzývá veřejnost, aby měla pochopení, protože vládní opatření se mohou týkat i jí. Hrozí, že se některé služby mohou zhoršit,“ sdělil po skončení sněmu šéf ČMKOS Jaroslav Zavadil, když obhajoval podporu pro stávku 8. prosince. Tak se na to pojďme podívat opět z jiného úhlu pohledu. Slyšel jsem a četl řadu argumentů od těch, kteří se chystají stávkovat. Prý si máme uvědomit, že bez nich by to tu nešlo, protože přece musí zajišťovat chod státu a jeho služeb pro nás, občany. Prý dělají zodpovědnou práci a mnohdy ani nestíhají. Jak je to ale doopravdy? Česká republika si nezadělala na stávky státních zaměstnanců škrcením rozpočtů a ořezáváním nákladů, natož čímkoli, co nám nyní vláda předkládá v podobě mediálně vypuštěných balónků jako nástin reforem, které nás čekají.Česká republika si na stávky zadělala svou dvacet let trvající rozhazovačností na dluh.

1) Není pravdou, že by občané České republiky potřebovali služby státu, které on nabízí a jejichž počet každý rok už dvacet let roste. Aby vznikla nějaká služba, musí po ní být nejprve přirozená poptávka. Problém je v tom, že stát touto cestou nejde. Nejprve si vymyslí nějaké nové regulace, na ty se nabalí potřeba vykonávat služby s nimi spojené, vytvoří pro jejich plnění pracovní místa a zázemí a občanům přikáže, aniž by se jich ptal, že tu službu prostě musí čerpat.

2) Vždy se daleko snadněji lidem přidá, než ubere. Vždy se snadněji někdo zaměstná, než propustí. Soukromý sektor, poskytující služby, to ví a zařizuje se podle toho. Státu je to jedno. Stát má své zdroje jisté. Nemusí soutěžit s ostatními a nemusí svou prací obhajovat existenci služby. Prostě vybere daně, nebo se zadluží. Stát je prostě už z principu špatný hospodář, neboť nemá přirozenou konkurenci, která je tak žádoucí proto, aby hospodařil dobře.

3) Budu hodně při zemi, když napíšu, že jsou služby (a ortodoxní libertariáni se mnou jistě nebudou souhlasit, neboť ti si i následující služby dokáží představit bez role státu), které bych po státu chtěl. Jsou jimi bezpečnost státu, bezpečnost jeho občanů, soudnictví k prosazení práva, zdravotnictví pro nejchudší a základní školství. To je vše. Cokoli z ostatního bych rád viděl mimo režim státního rozpočtu. Ano, bezesporu to znamená daleko větší odpovědnost k vlastnímu životu, studiu, práci, dětem i rodičům, ale přináší to svobodu v rozhodování a svobodu v utrácení vydělaných peněz, neboť štíhlý stát, postavený na výše uvedených pěti pilířích, nebude mít potřebu Vás o Vaše peníze zbytečně pravidelně připravovat.

Státní zaměstnanci mají už z principu (a já říkám, že bohužel) vždy daleko větší míru jistot, než zaměstnanci v soukromém sektoru, nebo podnikatelé, kteří jim práci dávají. Mají tu jistotu i přesto, že bez řady jejich úřadů a institucí by se občané České republiky prostě obešli. Bohužel žijeme v době, kdy první politické housle hraje „sociální stát“, který si vzal do vínku zcela chybnou filozofii, že je potřeba všechny vodit za ruku a starat se o ně. Když se podíváte na řadu zákonů, vyhlášek, nařízení, předpisů a manuálů a to na všech úrovních státní správy či státních služeb, zjistíte, že vznikají na základě prvotního předpokladu, že lidé jsou blbci, neschopní užívat vlastní rozum.

Rozumím státním zaměstnancům, když říkají, že šetřit na nich v době, kdy se tu objevuje jedna bartákovina za druhou, není fér. Stejně tak ale není fér z jejich strany tvrdit, že se bez nich občané neobejdou. Až tedy vyrazíte 8. prosince do ulic stávkovat, uvědomte si, že dost možná každý druhý z Vás tam bude nadbytečný. Za tento stav navíc nemohou občané, ale politici, kteří Vám ta místa za posledních dvacet vytvořili. Když tedy odborový boss Zavadil vyzývá veřejnost, aby měla pochopení, dovolím si ten míč vrátit na jeho půlku hřiště: Chcete-li pochopení od občanů pro Vaši stávku, opřete se do politiků, kteří si Vás zhýčkali. Občany si ale za rukojmí v ulicích neberte a nekomplikujte jim v době hospodářské krize už tak složitý život. Také oni musí život své rodiny a navíc zdaleka nemají takové jistoty, jako Vy.

Děkuji.

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz