Před volbami nejen ODS kritizovala, že výběr daně z nemovitostí se nevyplácí, což byla před zvýšením sazeb i pravda, a koketovala s jejím zrušením. Po volbách najednou zapomněla na svou pravicovost – a neomlouvá ji, že ministrem financí je Kalousek -, stejně jako Topolánek a spol. zapomněli při podpisu Lisabonské smlouvy na svou předchozí až chvástavou kritiku EU. Že po skutečné pravici v našich státních orgánech nezůstalo ani stopy, jsem psal už zde: „Pravice? Ne, bolševismus!“

Stejně tak jsem kritizoval majetkové daně v tomto článku: „Majetkové daně – největší zhůvěřilost“. Po posledním zvýšení sazeb daně z nemovitostí na dvojnásobek spolu s pravomocí obcí koeficient zvýšit až na pětinásobek jsou však úvahy o dalším zvýšení do nebe volající nestoudností a drzostí.

Jestliže stát je schopen zajistit daňovou spravedlnost, tak až na excesy, jimiž nelze omlouvat „trestání“ ostatních, byla každá nemovitost pořízena ze zdaněného příjmu. Navíc v každé stavební zakázce byla zaplacena i DPH a zdaněný zisk stavební firmy. Jestliže byla posléze nemovitost převedena, platí se daň z převodu nemovitostí ve výši 3%. Ale pozor, z jaké ceny? Několikrát se zvyšovaly sazby pro odhady, které často převyšují kupní cenu. A nadto musí prodávající si povinně najmout odhadce, který rovněž nedělá zadarmo. Pak je třeba ještě státu zaplatit rostoucí správní poplatky. To, že kupující ručí státu za zaplacení daně z převodu nemovitosti prodávajícím, je jen další nelogická nestoudnost.

U všech majetkových daní se jedná o multiplicitu zdanění. Jejich extenzivní aplikací takřečená pravice jen přiznává, že ji není cizí bolševický arzenál. Opírá se o lidskou závist, kterou tímto přiživuje.

V tomto kontextu vždy slyším nesmyslné argumenty o tom, že stát přece k nemovitostem buduje komunikace a inženýrské sítě. Ale ani to už dnes zejména v případě inženýrských sítí neplatí vůbec, v případě komunikací jen částečně a když, tak na obecní úrovni. Hlavně si je třeba ale uvědomit, že jakoukoliv infrastrukturu využívají všichni občané, nejen ti vlastníci. Kterýkoliv nájemník potřebuje infrastrukturu stejně. A vlastníci nemovitostí se často ještě na jejím zbudování podílejí.

Zdaněním nemovitostí stát vybírá od vlastníků jakési amorální výpalné. Chová se, jako by nabytý majetek přebíral zpět do národní správy a pak jej vlastníkům propachtovával. Postihuje všechny, kdo zodpovědnost za své bydlení vzali na svá bedra. Majitele pozemků navíc šikanuje prostřednictvím odborů životního prostředí kolikrát nesmyslnými požadavky.

Bylo by zpozdilé a krátkozraké si myslet, že tady pléduji za boháče. Jednak jde o princip, ale největší problémy nastanou všem majitelům chat, hospodářských stavení a chalup, jichž je dle českých tradic historicky více než v ostatních zemích. Pro mnohé – právě ty chudší – se stanou tyto nemovitosti neudržitelnými. Pokud je získají dědictvím, kolikrát je to danajský dar, který po zaplacení odhadce a notáře a s výhledem na rostoucí daň z nemovitostí přestane mít ekonomický smysl. Mohou nastat ale problémy i nájemníkům a nájemcům, protože pronajímatelé si daň budou chtít umořit z nájemného.

Skutečná pravice by nejen nepřipravovala zvýšení daně z nemovitostí, ale naopak by ji zrušila. Mohla by ušetřit další pracovníky ve státní správě, jejichž rentabilita je sporná. Abychom platili víc, že budeme zabezpečovat zaměstnanost na finančních úřadech, je postavené na hlavu. Pohříchu levičáckou.

Takový stát bude chtít za chvíli platit daň z oken nebo z komínů. Už teď k tomu směřuje tím, že nám strká nos přímo do našich domovů, jak jem o to psal ve svém minulém článku: „Švejkujme ty buzerační předpisy“.

Myslím si, že nastal čas začít o svou svobodu usilovat nějak rozhodněji. Ono vždy po 20 letech se to jaksi láme...

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz