Socka hledá superstar: Aneta Langerová, Jiří Kájínek, nebo zase Miloš Zeman?
Kdyby tak byla Aneta Langerová sociální demokratka, měli by v Lidovém domě vystaráno. Věděli by, koho nasadit jako lídra do předvolebního boje. Kdyby se v nějakém průzkumu obliby národa mihnul coby jednička Kájínek nebo Roubal, taky by nebyli špatní. Socani by je nepochybně z Mírova vyreklamovali alespoň na mítinky, vždyť za pár procent ve volbách by to určitě stálo.
V normálních politických stranách platí normální politický boj, primárky, snaha oslovit svými politickými schopnostmi co nejvíce členské základny a funkcionářů, a v politickém boji s oponenty zvítězit. To se týká normálních politických stran.
Lze ale za normální považovat politickou stranu, která svého volebního lídra hledá jako teenageři svůj idol, nebo jako telenárod největšího Čecha? Tento způsob vnitropartajní personální politiky však více než cokoliv jiného zcela jasně ukazuje ideový holocaust ČSSD a socialistických myšlenek obecně.
Tato bída ale začíná již od toho, co vlastně občané, respektive jejich voliči od našich socialistů očekávají. Novomanželské půjčky a pořádně mastnou nemocenskou, to je ideologická výbava českých blairů. A kdo jiný tuto perverzní představu naplní než reálněsocialistický šíbr Paroubek? RaJ zdraví I. máj! Symptomatické rovněž je, že předvolebním programem má být pověřen Bohuslav Sobotka. Stačí se podívat na jím zmršenou reformu veřejných financí, aby každému bylo jasné, jaký to vizionář se bude o prodej růžové veteše voličům podílet.
Nezbývá než připomenout heslo, že mezi slepými jednooký králem. O ostatní Sobotkovy „přátele“ se totiž žádná vize ani neotřela. S trochou škodolibosti by se pak našim růžovým kavalírům dalo přát, aby se na první místa obliby postupně vecpal Miloš Zeman. To by byl v Liďáku teprve poprask. Asi jako o prezidentské volbě.