Boj o předsednictví v ČSSD začal
Přiznám se, že jsem si po přečtení prezentačních materiálů obou zatím známých kandidátů na předsedu ČSSD, musel dát několik dnů odstupu a teprve pak se vyjádřit k jejich obsahu. Především chci říci, že mě trochu překvapuje vyjádření B. Sobotky, že postup M. Haška rozděluje ČSSD a on ji chce spojovat. Prostě nastal čas diskuze před volebním sjezdem a B. Sobotka si na to musí zvyknout. M. Hašek – a možná ještě i někdo další – bude jeho protikandidátem.
Co mi chybí v prezentačních materiálech obou kandidátů, to je alespoň zmínka o mezinárodním rozměru politiky české sociální demokracie. Budoucí český premiér se musí umět orientovat v tom, jaké programové a morální zázemí dává české sociální demokracii zapojení do největšího politického hnutí naší planety. Hledat zkušenosti a analogie v zahraničí, v těch nejvyspělejších demokratických zemích světa. Dělat evropskou a světovou politiku.
Text B. Sobotky je propracovanější už proto, že se na něm podílel O. Novotný, který podobné materiály: pragmatické posuny, modernizační projekty rozvíjel již počínaje obdobím M. Zemana a konče mým předsednictvím. Má v tom bohatou zkušenost. O. Novotný i B. Sobotka přece musí vědět, že např. z modernizace Masarykovy demokratické akademie (MDA) a její přeměny na sociálně demokratické CEVRO nebude nic, pokud jí dál budou spravovat organizačně neschopní nemrcouchové typu L. Jelínka. Psát fráze nemá smysl. A nejde jenom o akademii...
Jak chce B. Sobotka bojovat proti korupci, když ponechal na senátní kandidátce J. Palase. Pohoršovat se nad amorálností koalice ODS a ČSSD v Praze a neodvážit se řešit Palase, to neberu. Anebo bych na místě B. Sobotky vynechal pasáž „Proti korupci“, to by bylo fér.
V převážné části aspektů svého dokumentu – pokud jde o potenciální politické spojence, obsah reforem a realistickou sociální politiku – zůstává však B. Sobotka pevně nohama na zemi. A představuje pokračování dosavadního kurzu. Jestliže materiál B. Sobotky je alespoň pokusem, který došel – byť plný zbožných přání a frází – poměrně daleko a je možné z něj vyjít alespoň pro zahájení diskuze, prezentační materiál M. Haška není ani na této úrovni.
Kdyby se v záhlaví materiálu M. Haška objevilo místo „nové generace“ slovní spojení „staří matadoři“, bylo by to případnější. Z. Škromach, J. Palas, J. Smýkal ad. ad. by měli mít sami rozum pod co se podepisují. Připomínají mi Tornádo Lou v Limonádovém Joeovi, ta také chtěla být jinou, lepší.
Jak mluvit o rovnocenném partnerství mužů a žen, když mezi signatáři materiálu jsou lidé, kteří zcela cílevědomě torpédovali úsilí o větší zapojení žen do politiky ČSSD. Komická je také pasáž „demokratická strana s koaličním potentciálem“, kde autor bohužel nepřekročil svůj formát regionálního politika (věřím však, že každý má právo na svůj další vývoj). Dovolím si formulovat jednoduché politologické pravidlo. ČSSD si bude moci vybrat jakéhokoliv koaličního partnera do své vlády jen pokud součet mandátů ČSSD a KSČM přesáhne polovinu členů sněmovny. Pokud bude tento součet nižší, bude ČSSD prostě v opozici a pravicové strany vytvoří koalici. Kdyby pánové trochu sledovali evropské politické dění, věděli by, že to je zákonitost (s pochopitelnými výjimkami). Celostátní politika prostě není krajská, ani komunální politika. Připomenul bych nedávné švédské parlamentní volby. Pravostředová švédská vláda nemá v parlamentě většinu, přesto nenabídla vládní spolupráci švédské sociální demokracii. (A levicovým Zeleným, kterým ji nabídla, tak ti zase odmítli.) Přitom programové rozdíly mezi švédskou sociální demokracií a švédskou umírněnou konzervativní stranou nejsou zdaleka takové jako jsou rozdíly mezi ČSSD na jedné straně a ODS či TOP 09 na straně druhé. Co však vzbudilo silné reakce např. odborářů, jak jsem to sám na své kůži zažil, to je přitakání M. Haška pravicovým mýtům o neudržitelnosti sociálního státu. V západní Evropě je přece sociální stát na mnohem vyšší úrovni (včetně jeho výdajů státu), nežli u nás. Cestou k němu u nás není tedy jeho redukce, ale růst výkonnosti ekonomiky a růst produktivity práce, neboť také v těchto faktorech výrazně zaostáváme za západní Evropou.
V materiálu se hovoří také o podílu sociální demokracie na růstu státního dluhu. Dobrá. Ale proč autor nezdůrazní, že z téměř 1,4 bilionu Kč státního dluhu ke konci tohoto roku pravicová vláda v letech 2007 – 2010 způsobila deficit 600 miliard (!). Tedy za pouhé čtyři roky. Plus stamiliardové transformační náklady vlád V. Klause (!). Je na první pohled vidět, že v týmu M. Haška není žádný dobrý makroekonom.
M. Hašek přece nemůže mít iluze také o tom, že řada hejtmanů připojila svůj podpis formálně a budou podporovat jeho soupeře.
Celkově jde u prezentačních materiálu M. Haška o materiál v obvyklém, kvalitním pojetí marketingu dvojice Tvrdík – Soukup, tedy bez velkého obsahu. M. Hašek by se měl dát do práce ještě jednou a napsat něco kvalitnějšího. Myslím, že je toho schopen.
Po přečtení obou materiálů nabývám stále většího dojmu, že má dobrou šanci se uplatnit v soutěži o předsedu ČSSD ještě někdo třetí. Třetí vzadu. Uvidíme, kdo to bude.
Jiří Paroubek
Autor je poslancem Parlamentu ČR.
Publikováno na serveru blog.aktualne.cz.