Na první pohled bychom se mohli bát o svou pověst, o práci našich dělníků a taky těch silných a dravých čínských firem, které jakoby byly z jiné planety. Odněkud, kde neplatí naše české fyzikální zákony, které nařizují, že se hmota může přesunovat jenom schválenou rychlostí a zejména komu a co za to.

Moc hezky se k této nové zprávě postavil někdejší ministr práce a současný stínový ministr socialistů Urban, kterému se to pranic nelíbí. Má prý strach o práci pro naše dělníky (jak hezky to zní) a situaci by rád řešil vlastními silami. Doslova by to podle něj znamenalo pomocí nových kontrol, auditů a regulací pohlídat místní firmy a tak prý zlevnit výstavbu. Na závěr prohlásil: "... a pojďme to dát dohormady." Tady už chybí jen vyhrnuté rukávy.

Času a příležitostí měl pan Urban a podobní regulovčíci dost a dost. Jako zákazníkovi je mi celkem jedno, jestli betonový povrch dálnice pokládá německá, česká nebo čínská firma. Pokud to provede kvalitně, což jediné je třeba pohlídat, a ještě k tomu o třetinu levněji, než místní polostátní zkorumpované  firmy, tak to chci. Konečně se třeba projedeme po spravených cestách a města se dočkají desítky let odkládaných obchvatů.

Pan Urban by rád vytvořil a zorganizoval nové auditorské a kontrolní skupiny. Aby uspořil, bude tak platit další kontrolory s kulatým razítkem, kteří budou kdesi v Praze přehazovat šanony zleva doprava a ze kterých nevznikne nic jiného, než nové korupční doupě. Přesně opačný postup, než který funguje v jakékoliv zdravé privátní společnosti.

Ministr Bárta zkoumá čínské stavební společnosti, které se osvědčily v Polsku. Naprosto mu v tom fandím a jako zákazníkovi se mi to líbí. Skutečná rizika jsou totiž minimální a ve skutečnosti se to nebude líbit jen jediné a velmi malé skupině našich občanů.

A to jsou lumpové ve správních radách polostátních firem a úředníci, kteří tak příjdou o své desátky, tedy přesně o ty peníze, které v důsledku zdražují výstavbu silnic a vůbec vše, na co sáhne všemocná ruka státu. Už aby to bylo.

Napsal Pavel Jurutka pro http://www.blog.idnes.cz