Jestliže je na vysvědčení státní znak, není možné, aby školy na komerčním základě udělovaly středoškolské vzdělání absolventům podle vlastních kritérií.

Jestliže dnes není schopna třetina studentů tyto nároky na maturitní zkoušky splnit, není to výbuch státních maturit, ale výbuch školství. Výbuch části studentů už je jen statistickou zákonitostí.

Neustálé experimenty, dělané jen asi proto, aby bylo za co platit spřízněným firmám nebo osobám (viz třeba experimenty s psacím písmem), klientelismus snižující úroveň učebnic, bláznivé „politicky korektní“experimenty typu genderismu, doporučení EU, malá pozornost věnovaná matematice, úpadek gramatických znalostí v mateřském jazyce – to vše už celou jednu generaci souží české školství.

Vezměme si jen, jaké pravopisné chyby dnes běžně dělají vysokoškoláci. V mé generaci by takové neudělal ani průměrný žák 5. ročníku základní školy. A to už neběduji nad tím, že dnes se učí dějepis de facto podle německého mustru.

Navíc jsou školy zainteresovány na tom, kolik mají studentů, a tak mnohdy komerční zájmy převažují ty pedagogické. Vrcholem je, že stát se inspiruje kvantitou v některých zemích s jinou strukturou vzdělanosti i tradic a rád by středoškolským vzděláním „promořil“ většinu obyvatelstva.

Ale podle statistik IQ je maximálně čtvrtina lidí schopna se s těmito nároky objektivně vypořádat. A maximálně 10% má na vysokoškolské vzdělání. Za komunistů jich bylo 7%. Jestli to chce někdo natáhnout na 30-40% lidí s diplomem, zakonitě laťku vzdělanosti snižuje, a to potažmo i na středních školách. A samozřejmě jde vždy kvantita pobolševicku na úkor kvality.

Potom můžeme rozdávat maturitní vysvědčení a diplomy za to, že někdo umí hrát basketbal a dobře tak reprezentuje školu. V Česku připadá pomalu na 100.000 lidí jedna vysoká škola, těch středních je nepočítaně. Jestli státní maturity pomohou tuto komerční džungli prořezat, bude to jen ku prospěchu vzdělanosti i státního rozpočtu.

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz