Jiří Paroubek holduje modelkám, kolotočářům a soudruhům jihoamerických teroristů
„To je pro kočku,“ říkáme, nalézáme-li se v situaci, s níž si nevíme zlehka poradit. „To je pro Kočku,“ zvolá neopremiér Jiří Paroubek, až půjde do tuhého. Každý politik potřebuje „poradce“, třeba pro nějakou „špinavější“ prácičku. Socialistický předseda vlády jej našel ve Václavu Kočkovi, kolotočáři z matějské pouti. Vedle ruských kol měl pan Kočka pod palcem i kontakty na ruskou narkomafii. To už je minulost, říká dnes pan Kočka, ale kdo ví. Vybral by si Paroubek za svého poradce osobu, jež malým capartům pomáhá rozjíždět autodromové vehikly bez jejího, přeci jenom o něco „širšího“ know-how?
Na výše položenou otázku už bohužel neodpoví exmodelka i Paroubkova exmluvčí Veronika Skořepová, jíž dal premiér kopačky poté, co mu přes média vzkázala, že by si měl do kanceláře nechat přistavit rotoped. Krásná Veronika teď musí řešit jednu důležitější otázku: Kam se mnou? Jazyky neumí, možná vyjma jistého druhu francouzštiny, počítání je pro ni španělskou vesnicí a plete si jednotlivá lejstra... a možná i písmenka na nich. Takové tanečnice u tyče číst umět nemusejí, leda tak ve vilných pohledech mužského obecenstva... Co ty na to, Verčo?
Modelka a kolotočář jsou jen slabým odvarem dalšího zjevení z panoptika kolem Paroubka. Valtr Komárek, netřeba představovat. Anebo ano? V šedesátých letech byl propagátorem komunistické „třetí cesty“ – socialismu s tržní tváří. Čile se tehdy na Kubě, mezi jiným, po soudružsku poplácával po zádech s Che Guevarou – krvavým, jak jinak než levicovým teroristou, jenž před svou smrtí nastoupil do služeb Fidela Castra. Dnes se Komárek neplácá po zádech s Fidelem, ani s Chem, ale „jen“ s Jirkou. Snad dějiny na Paroubka zapomenou snáze, než na předešlé dva výtečníky.
Komárek má však na svém kontě ještě jednu, mnohem čerstvější šmouhu – z počátku devadesátých let. Tehdy zejména vystupoval jako velký hospodářský expert. Jeho legendární expertní radou – okořeněnou silnou dávkou populismu a falešného nacionalismu – byl apel na zachování československého průmyslu v československých rukou. Ačkoliv Klausova ODS chtěla privatizovat dle „přání“ trhu, musela couvnout před vlnou emocí, vyburcovaných právě levičáky typu Komárka. Právě tito nakonec otevřeli dveře Stehlíkovi, Marouškovi nebo Junkovi – takzvaným kapitánům českého průmyslu, kteří ovšem průmyslnický ledoborec nasměrovali do zkázyplného tunelu. Už se těšíme na další Komárkovy expertní rady, ještě zbývá jedna automobilka v Mladé Boleslavi.
Tak to máme ruskou mafii, Castrovy teroristy... Hmm, Paroubkovi může poradce závidět snad i samotný Stanislav Gross. To je pro kočku! Nebo pro Kočku?