ČSSD se potácí doslova v bezvládí. Dočasný šéf Bohuslav Sobotka se sice snaží navodit dojem skutečného lídra a místy se mu daří vystupovat jako odhodlaný šéf, ale maskuje se tím jen totální bezradnost, kterou trpí jak jeho strana, tak on sám.

Předchozí volební kampaň ČSSD totálně vyčerpala. Jak po stránce invence, tak po stránce finanční. Socialistům chybí nápady, ale především přesvědčivost a věrohodnost. Stokrát mohou příznivci oranžových tento fakt popírat, ale nic s tím nenadělají.

Zatímco hlavní politický oponent oranžových prošel zemětřesením, které smetlo spoustu zavedených jmen mimo parlamentní lavice a Petru Nečasovi se podařilo nastartovat obrodný proces, ČSSD zatím na podobný vývoj jen čeká a pokud k němu dojde, tak nejdříve na jaře příštího roku.

V právě probíhající předvolební kampani opakují socialisté neúspěšné triky z voleb již proběhnuvších. Totální neschopnost vymyslet něco nového, přesvědčivého a především věrohodného je evidentně nad síly současného vedení socialistů. Svou roli v tom nepochybně hraje nedostatek financí, ale i za málo peněz se dá hrát kvalitní muzika.

To ale není případ socialistů. Ti nadále pokračují v kampani tak, jak byli zvyklí za Paroubka. Můžeme tak vidět obehranou negativní kampaň, opět přehršel slibů, byť zahalených do sloganů, co Praha potřebuje, navozujíc dojem, že to vše ČSSD zařídí, aniž by bylo jasné, kde na všechny slibované projekty vezme peníze. K tomu se přidá kampaň s manželkou a miminem v náručí, už jen chybí slogan o splnění snů našich dětí. Nebo senátorským kandidátem slibované státem garantované důchody, což už dávno existuje a voliči by byli překvapeni, co jim je vlastně slibováno.

ČSSD znovu (pokolikáte už?) zkouší obelhat voliče, že se v komunálních volbách, ve volbách do třetiny Senátu a na pražskou radnici bude hlasovat o vládě. Jak jinak si vysvětlit slogan "Hlasujte proti bezohledné vládě"? Možná by měl někdo Bohuslavu Sobotkovi a jeho volebnímu manažerovi taktně říct, že o vládě se hlasovalo už v červnu a že tedy jejich kampaň míří špatným směrem.

Místní zastupitelstva, třetina Senátu a ani pražský magistrát neovlivní chod vlády. Navíc v Praze nemají socialisté šanci. V Praze je největší procento vzdělaných lidí, kteří inklinují k pravicovému vidění světa a s větším vzděláním si lidé více uvědomují nereálnost levičáckých slibů a nemožnost věčného žití na dluh.

Tvrdí-li socialisté ve své kampani, že lze v místních volbách hlasovat proti vládě, zcela bezostyšně lžou, ba co víc, lžou si do vlastní kapsy, protože se může jimi budovaná lež obrátit proti nim samotným, až někdy v budoucnu zasednou ve Strakově akademii. Ale to je problém socialistů, který mne absolutně netíží.

Na jednu stranu jsem rád, že socialisté prokazují svou dlouhodobou neschopnost, prokazují, že nejsou schopni konstruktivních kroků a prokazují kádrovou bídu své strany. Alespoň konečně bude moci dojít k realizaci nutných reforem.

Na druhou stranu rád nejsem, protože v zemi musí být i silná levicová strana, která ctí demokracii, je soudná a konstruktivní. Kvůli vysokému podílu bývalých komunistů v ČSSD včetně nejužšího vedení je dnes ČSSD jen takovým komunistickým béčkem, v podstatě ČSSD prezentuje i svými vazbami na komunisty to, co by mohl volně vzato znamenat socialismus s lidskou tváří v osmašedesátém. Zkrátka komunisty light, a to rozhodně dobře není.

ČSSD se po nevýhře v parlamentních volbách vůbec nepoučila, neprošla katarzí a nenašla odvahu cokoli změnit. Buďme proto rádi, že se nedostala k moci a že nemůže stát ničit svou megalomanií a zhlédnutím se v dluzích.