Probíralo se zdražení elektřiny, a to nejen domácnostem, které má podle Energetického regulačního úřadu činit vzhledem k podpoře fotovolvatických (solárních) elektráren až 14%. To má pochopitelně multiplikační efekt a ekonomiku to tvrdě zasáhne.

Stávající vláda s důsledky neuvážených zákonů tvrdě bojuje a snaží se nárůst ceny snížit na 10% . Problém je v tom, že se výkupní cena elektřiny nesmí dle zákona snížit o více než 5% ročně. Samozřejmě není možné uplatnit nějaké retroaktivní recepty a riskovat předem prohrané arbitráže.

Drzost Milana Urbana neznala mezí. On, který zločinně zpackaný zákon předkládal a hlasoval pro něj spolu s ostatními socany, zelenými, lidovci (styďte se Kalousku) a komunisty, si dovolil kritizovat své nástupce za přílišný nárůst ceny! To skutečně volalo do nebes! Na místě ho měl sežehnout blesk o síle výkonu všech předražených solárních elektráren. Místo toho ve studiu jen zhasla světla, ale i to bylo signifikantní.

Když mu to vzhledem k jeho provokacím Kocourek připomněl, Urban řekl: „Ano, tento zákon vznikl za mého ministrování, ale my jsme neměli jinou možnost. Vznikl v době obrovské propagandy alternativních zdrojů energie. Viníkem je bruselský diktát, který nás nutil do zelené Evropy. Jestli si někdo myslí, že zelené zdroje do budoucna nahradí stávají zdroje energie, tak já tedy ne."

Za tohleto farizejství by měl Urban po zbytek svého života splácet způsobené škody. Zaprvé, kdo celou tu dobu šel včele všech eurohujerů? Zadruhé, kdo tady ještě zpřísňoval evropanské nesmysly (viz třeba balení koblihů)? A zatřetí, když někdo skočí v nějakém kolektivním amoku do studny, je to pro něj omluva? Na zodpovědných místech prostě nestačí říci, že jsme byli blbí kolektivně, a proto za nic nemůžeme.

Urban se měl už tehdy jako ministr průmyslu stavět – hlavně v našich zeměpisných šířkách – proti nestabilní sluneční enetgetice a podporovat tu jadernou. To by ovšem nesměl být euroservilní. To by ovšem musel myslet na občany, kterými se zaklíná, nejen na svou ničím nepodloženou kariéru.

Nejvíce skandální je, že zvláště u enegií se často růst ceny obhajuje situací na trhu a tržními cenami. Jak s tím jde proboha dohromady, že vláda klientelisticky něco slíbí, parlament schválí a občané to mají uhradit? A zase jde o miliardy, které chybějí vždy jenom proto, že je někdo bez zodpovědnosti za způsobené škody prošustroval (viz také zde).

Dnešní vláda mě nenaplňuje žádnou radostí. Schází tam zejména reflexe, co už nás stála dnešní podoba EU. Ale když pak člověk vidí na obrazovce takového Urbana nebo jemu podobné, tak shledá, že to mohlo dopadnout mnohem hůř.

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz