Pan Kalousek si však asi myslí, že všichni ztratili paměť. Pro ty, kterým se to skutečně stalo mám pár osvěžujících připomenutí. třeba o dodávkách materiálu armádě, modernizaci tanků T-72, či padácích. Jen střípky toho, co se dostalo ven. Některé případy jsou skutečně pikantní a zaslouží si alespoň pár vět.

Armádní padáky
V roce 1994 uzavřelo ministerstvo smlouvu s firmou Anex-Cirus Jiřího Andrlíka na dodávku 2310 kusů padáků pro českou armádu. Jak se později během soudního řízení zjistilo, firma nebyla v době uzavření smlouvy ještě ani zapsána v obchodním rejstříku. Zkrátka to nestihla, zakázka byla přidělena bleskově. S padáky neměla Anex-Cirus samozřejmě žádné zkušenosti, její padáky byly nekvalitní a při pokusných seskocích zahynuli nevinní vojáci. Když se informace o kvalitě padáků od firmy Anex-Cirus dostaly na veřejnost, podala firma na ministerstvo trestní oznámení a začala se soudit o úhradu stovek milionů korun. Smlouva byla však uzavřena velmi dobře. Konečná cena nebyla přesně stanovena a ministerstvo se jí později v letech 1998 - 1999 snažilo několikrát neúspěšně vypovědět. Soud však vzhledem ke znění smlouvy nařídil odebrat ministerstvu další nefunkční padáky za 114 milionů korun. Celkově zaplatil stát za smrtelně nebezpečné padáky řádově stovky milionů korun. Přesné číslo ministerstvo tají.

Modernizace Tanku 72
Spolkla neuvěřitelných 19 miliard korun. Smlouva italskou firmou Oficcine Galileo a izraelskou firmou Nimda byla uzavřena v roce 1995 na 353 kusy tanků. Smlouvy byly opět uzavřeny velmi chytře, termíny se beztrestně prodlužovaly, náklady zvyšovaly a stát jen bezmocně přihlížel. Nakonec bylo v roce 2001 rozhodnuto o modernizaci pouhých 30 strojů… Sečteno a podtrženo. Modernizace každého jednoho tanku přišla daňové poplatníky na 1,5 mld Kč!

Divné smlouvy za provizi
Zakázku na štábní informační systém chtělo ministerstvo obrany zadat firmě EDS. První kolo výběrového řízení v roce 1997však vyhrála konkurenční firma Unisys. Pan náměstek (hádejte který) neváhal výběrové řízení zrušit a vypsat nové. Ani tehdy si komise netroufla vybrat EDS a vyhrála opět společnost Unisys. Nezbývalo, než zasáhnout a označit nabídku EDS za "výhodnější". Představitelé Unisys se poté obrátili na policii s žádostí o ochranu, neboť byli údajně vydíráni, aby se nebránili a nenapadli výsledek soutěže. V červenci 1998 prohlásil pracovník EDS Jan Březovský, že firma byla nucena jako provizi za udělení zakázky zaplatit lidoveckým činitelům 50 milionů korun. Náměstek ministra Kalousek samozřejmě vše rozhodně popřel. Po lidovecké malé domů zůstala miliarda korun a dodnes nefunkční systém.

Nákup areálu
Ještě za Klausovy vládl stihl pan náměstek sjednat a podepsat kupní smlouvu s developerskou firmou EPF, která koupila rozsáhlý areál kasáren u pražského Náměstí republiky, kde nyní stojí nákupní středisko Palladium. Za pozemek kasáren firma zaplatila 900 milionů korun.. Nicméně smlouva byla uzavřena tak, že stát tyto peníze firmě EPF nejen vrátil, ale přidal dalších asi 500 milionů jako odškodnění. Ve smlouvě, kterou pro ministerstvo připravoval jeden agilní náměstek, se totiž objevilo ustanovení, že firma bude odškodněna, nebudou-li budovy prázdné. A protože v budovách kasáren tehdy sídlila Akademie věd, na což ministerstvo zapomnělo, musel stát vyplatit na odškodném téměř 1,5 mld. Kč.

Miliardová zakázka na potraviny od fy Zeman&Zeman kde byl přistižen jistý lobista jak přebírá úplateček už je jenom bonbonek na dortu.

Je třeba předem říci, že to však nebyl Petr Nečas kdo se za těmito událostmi skrývá. Odpověď na otázku, kdo se skrývá za korupční chobotnicí ponechám bystrému čtenáři.

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz