„To, jak prezident Sarkozy vyhošťuje rumunské občany, je proti duchu a stanovám EU. Mírně řečeno, když se na to díváte, nelze se ubránit podezření, že v tom hrají roli taky rasistické pohledy.“ To je věta z úst ministra zahraničí České republiky na adresu postupu Francie v tom, jak se rozhodla chránit své zájmy. Zároveň zkritizoval ostatní ministerské kolegy v členských státech, že při projednávání postupu v takových otázkách „nechávají za dveřmi nové země EU, včetně Česka“.

Obhájci Evropské unie se nám snaží vysvětlit, že naše obavy o ztráty suverenity členských států jsou liché a zbytečné. Unie je plná svobody a rozhodování členských států jsou prý stále suverénní. Na druhém konci těchto tvrzení však stojí fakta. Jedním z nich je skutečnost, že pravidla Unie jsou nadřazená zákonům členských států. Pokud ty nejsou v souladu, musí je státy upravit do unijní podoby. Druhým faktem je systematická snaha o zasahování do rozhodování členských států v řadě oblastí. Jednou z nich jsou imigranti. Schizofrenní politika v oblasti imigrace se projevuje tím, že na půdě Unie vyzývají národní politici k pseudohumanismu a integraci, zatímco po návratu domů, při konfrontaci s tvrdou realitou, připravují klasické deportace, kterým říkají vznešeněji „repatriace“.

Aktuální postup Francie kritizuje Evropská komise i Rada Evropy. Osmnáct „nezávislých expertů“ z výboru OSN dokonce vyzvalo francouzskou vládu, aby se snažila největší etnickou menšinu v EU, Romy, integrovat. Zděšení jsou prý zejména evropští socialisté. Všichni přitom přehlíží neoddiskutovatelnou skutečnost, že právě dosavadní snahy o integraci jsou jediným a pravým důvodem současného stavu, který postupně graduje.

Když už se korektní politici dopouštějí kritiky, měli by přijít s návrhem jak jinak tento problém řešit. Integrace se projevila jako řešení špatné. Vnesla ještě více nesnášenlivosti mezi lidi, přitvrzuje násilí na obou stranách a stojí neuvěřitelné peníze, které se nikdy nevrátí. Společenský přínos je nulový. Když kritizují nějaké rozhodnutí vlády jiné země, o které nás přesvědčují, že i v EU je stále státem suverénním (jaký to paradox), měli nabídnout alternativu. Nejlepším příkladem ostatním je vlastní iniciativa a položení důkazů na stůl. Navrhuji tedy panu Karlu Schwarzenbergovi, aby nabídl Sarkozymu zámek Orlík a okolní lesy a polnosti, a postaral se na vlastní náklady o rumunské Romy. A až je naučí chápat souvislosti pojmu „soužití s ostatními“ a všechny z toho plynoucí práva a povinnosti, pak ať zavolá. Stejný postup navrhuji každému politikovi a úředníkovi z Bruselu. Integrovat neintegrovatelné je totiž stejné, jako topit v kotli pětitisícovkami. Stačí, že s nimi v Unii topíme při podpoře slunečníků a větrníků.

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz