Romská otázka, gay-lesbická orientace,  militantní islám, palestinští teroristé. Cokoliv řeknete nebo napíšete mimo mainstreamový proud levicově-salonních pseudointelektuálů na toto téma z vás ihned udělá xenofoba, homofoba, rasistu. Dnes je moderní pohybovat se výhradně v mezích politické korektnosti, což je prostý eufemizmus pro pozitivní diskriminaci.

Bohužel, této módní vlně podléhají politici, novináři i pedagogové. To, že se jedná o umělý problém, který majorita nepřijímá svědčí desítky zrušených diskuzí pod články na daná témata. A do toho mumraje přichází jako zjevení "sui generis" Roman Joch, odmítající projevy a činy pozitivní diskriminace. Konzervativec odmítající průlom do standardizovaného politického myšlení, do konzervativního jazykového výraziva, do ustálených společenských úzů. A ihned se ozývá onen výše zmíněný ryk, v němž zaniká to podstatné.

Pozitivní diskriminace je pseudohumanistická infekce, projevující se například vyhýbání se „rasistickým či sexistickým“ výrazům, podporou multikulturalismu, pokusy o zavádění kvót do přirozeného výběrového cyklu.

"Jejím cílem je vytvoření „jediného přípustného a správného“ stanoviska. Je to myšlenková tyranie vůči normální většině, fungující tak, že předstírá ohleduplnost a soucitnou laskavost vůči všem možným nenormálním menšinám, které vnímá jako tak či onak znevýhodněné, a musí je proto zvýhodnit,“ píše například známý publicista Benjamin Kuras. „Těch si dokáže navymýšlet tolik, až z nich udělá privilegovanou většinu a z normální většiny znevýhodněnou menšinu".

Politická korektnost dnešních našich dnů, již nerozlučně spjatá s pozitivní diskriminací zachvátila prostřednictvím mnoha nelogických nařízení Evropské unie celou kontinentální Evropu a došla svého vrcholu například úředně zaprotokolovaným popíráním spojení mezi islámskými teroristy, islámem a islamismem. Jsme svědky extrémního prosazovaní těchto levicových fenoménů omezujících osobní svobody napříč celou společností a deformujících skutečnost.

Tato infekce postihuje každého v jeho každodenním životě. Současní propagátoři pozitivní diskriminace, mluvčí politické korektnosti, různí samozvaní levicoví pseudointelektuální bojovníci za jakási nadstandardní práva menšin všeho druhu, feministky, sexuální devianti, ti všichni usilují o cenzuru, omezení svobody projevu a myšlení, o úplné vytlačení „nekorektních“ pojmů ze slovníků a mluvy, o odstranění tradičních označení, o cílené popírání přirozených typických rozdílů mezi rasami a etniky, mezi mužem a ženou, zdravým a postiženým, mladým a starým… atd., což nastoluje atmosféru strachu se těmito typovými charakteristikami vůbec zabývat.

Mnoho z těchto názorů lze označit za agresivní, demagogické a mnohdy hraničící s militantismem – například hnutí zvýhodňující homosexuální menšinu oproti většině heterosexuální, feministická (gender) hnutí a propagátoři multikulturalismu a nebezpečného míšení ras, zastánci neuvěřitelných práv zvířat… atd. Pozitivní diskriminace a politická korektnost doprovází jako přívěšek i další ultralevicové „ideály“ a stala se zbraní militantních ekologistů, aktivistů NGO-ismu, humanrightismu a trvale udržitelného rozvoje.

A tak zaplať pánbůh za zjevení naší politické scény pana Romana Jocha.

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz