Paroubek: K současnému dění v ČSSD
Když jsem před dvěma týdny vystoupil v pořadu Otázky Václava Moravce, vyjádřil jsem se i k otázce budoucnosti ČSSD. Bohužel, původní termín pořadu byla neděle před hlasováním o důvěře vládě a to také mělo být hlavním tématem, tedy program Nečasovy pravicové vlády a jeho důsledky pro naši zemi. Tím, že se v důsledku ničivých povodní mé vystoupení přesunulo až po jednání Poslanecké sněmovny, dostalo se většího prostoru i otázce budoucnosti ČSSD.
Odmítám některé komentáře, zvláště „nejmenovaných zdrojů z vedení ČSSD“, že tzv. zemanovatím. Předně považuji politika, který se v názorech na moji osobu skrývá za anonymitou „nejmenovaného zdroje“, za nehodného zastávat post ve vedení ČSSD. Více jak pět let jsem vedl ČSSD, většinu lidí z vedení ČSSD znám od svého zvolení jejím předsedou a proto se nedomnívám, že by nemohli zvednout telefon a říci mi svůj názor, popřípadě se sejít a vyříkat si to. Okopávání kotníků skrze média způsobem, kdy mi to nejsou schopni říci osobně a ještě se skrývají za anonymitu „nejmenovaného zdroje“, to bylo typické pro lidi jako je Jaroslav Foldyna a další v době, kdy stranu vedl Vladimír Špidla a Stanislav Gross. Právě tento způsob nemužného a pokryteckého boje dovedl stranu k 10% preferencí.
Pokud jsem vyjádřil podiv nad tím, že se lidé z vedení ČSSD zabývjí více mojí osobou, než kritikou současné pravicové vlády a obhajobou lidí, kterých se její politika pravicového populismu dotkne, nespatřuji v tom nic, co by mělo ČSSD poškodit. Ba naopak, doufal jsem, že si to lidé ve vedení ČSSD konečně uvědomí a začnou dělat svoji práci. Že se tak nestalo a naopak se objevil další z kandidátů do vedení ČSSD, Jaroslav Foldyna, jehož primárním programem není vize ČSSD, ale „odparoubkování“, to považuji za velmi smutné. K výrazu "odparoubkování" - proti gustu žádný dišputát, ale Jaroslav Foldyna by měl vědět, že se jedná jen o trapnou kopii výrazu "odbenešit", užívaného těmi nejubožejšími částmi české pravice v době tzv. druhé republiky. Svou zcela nevhodnou kandidaturu do vedení ČSSD vyhlásil tento dobrý muž se špatnou hlavou zřejmě mezi dvěma dávkami lexaurinu. Mimochodem, když jsem na jednom z prvních zasedání nového poslaneckého klubu ČSSD po volbách vyzval Jaroslava Foldynu, aby mi do očí řekl kritiku mojí osoby, se kterou se neustále svěřoval médiím, roztřásl se tento bývalý boxer jak na těle, tak v hlase a prakticky mi za odvedenou práci pro ČSSD poděkoval. Opravdu velmi mužné a zásadové jednání.
Co však považuji za naprosto nepřijatelné, je reakce některých členů vedení ČSSD, kterou vyprovokovala má úvaha o Davidu Rathovi, že by měl "někdy v budoucnu uvažovat o kandidatuře do vedení ČSSD". Vyloučil jsem jarní termín a pokud by se tedy jednalo o bystré politiky v připadě jeho kritiků, mohli celou věc ignorovat. Nicméně myslim si, že může být dobrým místopředsedou ČSSD a jeho případnou kandidaturu nechávám plně na členech. Důvody? Předně, úspěch ČSSD v krajských volbách v roce 2008 je do značné míry i úspěchem Davida Ratha. Ten od voleb v roce 2006 prováděl aktivní a intenzivní kritiku politiky Topolánkovy vlády v oblasti zdravotnictví, kterou právě v krajských volbách v roce 2008 lidé odmítli tím, že podpořili ČSSD. Potud bych čekal od jeho kolegů hejtmanů stále ještě jistou míru úcty a vděku. Není náhodou, že právě po tomto triumfu se na Davida Ratha zaměřila negativní kampaň představitelů Topolánkovy vlády, ale i jejích spojenců v byznysu, jejichž cílem bylo privatizovat české zdravotnictví. Cílem této antirathovské kampaně bylo využívat cíleně jeho slabin a učinit z něj hlavní terč. A také odstrašit od jeho případné obrany. Bohužel se jim to částečně i podařilo a je velkou chybou kolegů Davida Ratha z Asociace krajů ČR, z vedení ČSSD i volebního štábu, že to nechali zajít až tak daleko, kdy prakticky jediným, kdo jej hájil jak dovnitř strany, tak především veřejně, jsem byl já sám.
Když tato antikampaň vyvrcholila v červnu minulého roku jakýmsi pučem s cílem vyškrtnout jej z kandidátky, a to v době, kdy jsem byl mimo ČR, považoval jsem za nutné se proti tomu zásadně postavit. Výsledkem bylo, že se David Rath stáhl, minimalizoval svá veřejná vystoupení, nefiguroval ani ve volební kampani. Přesto dostal nejvyšší počet preferenčních hlasů z kandidátů ČSSD ve Středočeském kraji, což zpětně považuji za důkaz toho, že jsem měl pravdu já a nikoliv jeho kritici. V této souvislosti bych doporučoval pánům Urbanovi a Haškovi, aby si sáhli do paměti a vylovili tam vzpomínky, kdy uznale Davidu Rathovi klepali na rameno, když to za ně v Poslanecké sněmovně řekl tu na adresu Mirka Topolánka, tu Miroslava Kalouska či na adresu Ivana Langera. Právě Michal Hašek jako tehdejší předseda klubu vybudoval Davidu Rathovi pozici „Krakena“, kterou tehdy zhusta využíval a kterou nyní překvapivě kritizuje.
Ty malicherné hádky, kterých jsme nyní uvnitř ČSSD svědky, stranu poškozují a vracejí ji do let 2004-5. Tehdy také malost, pokrytectví a závist přivedla ČSSD na pokraj katastrofy. Není náhodou, že i tehdy u toho stála většina z těch, kteří se nyní tak zarputile hájí zájmy o ČSSD, kterou svými hádkami posílají obratem ke dnu. Já budu k budoucnosti ČSSD velmi rád mlčet, pokud už na svoji adresu nebudu nadále slyšet nesmyslné útoky lidí, jejichž jediným cílem je zbavit se své vlastní odpovědnosti za výsledek voleb. Politický soupeř, milí přátelé z vedení ČSSD, nejsem já. Tím je vládní koalice. Chovejte se podle toho!
Jiří Paroubek
poslanec ČSSD