Gába Al-Dhábba drtí Václava Havla: Proč to všechno?
K čemu či komu je dobrá taškařice České televize s názvem Největší Čech? Kromě ukájení ambic některé ze zájmových skupin, které uvnitř státního molochu nevraživě válčí o veřejné finanční prostředky, asi jen k máločemu a málokomu.
Česká televize (ČT) těžko ukryje, že uvedením pořadu na mediální trh se chtěla blýsknout v odrazu světélek fenomenálního úspěchu loňské novácké SuperStar. ČT to ale vzala „po svém“ a podle toho to také dopadlo. Cizácká, přesněji anglická SuperStar – právě v Británii se tento formát vysílal poprvé –, byla vyměněna ze „echt“ českou podívanou – klání o nevlivnějšího, nejlepšího, nejhrdinštějšího, prostě Největšího, Čecha. Brnkání na národoveckou strunu byl jediný originální vklad České televize.
A pak už návrat na Novou vyježděné koleje: mohutná reklama v médiích, esemeskové hlasování, dohady, debaty i vyloučení jedné ze „star“ – tentokrát nikoliv kvůli pornoherecké kariéře, nýbrž z důvodu smyšleného cimrmanovského životopisu.
Zatímco Nova se SuperStar loni příliš neriskovala a vsadila na osvědčený model, ČT to riskla – i když toto slovo je ve spojení se státem i koncesionáři, nikoliv trhem, garantovanými příspěvky poněkud nevhodné – a… dojem je rozpačitý. Daňovými poplatníky placené inzeráty na klání o Nej Čecha jsou sice vidět, ale o poznání méně častěji než neplacené zprávy a zvěsti o druhé sérii klání o Nej pěveckou hvězdu, jež se objevují ve všech relevantních médiích, od SuperSpy po Hospodářské noviny. Podobně to vypadá i s tím klíčovým – s diváckou sledovaností.
Kde hledat příčinu neúspěchu tohoto formátu, jejž nezachraňuje ani angažmá Marka Ebena – ve srovnání s nováckou, rozjařeně neučesanou superstárovskou dvojkou Něrgešová-Holík tak stoprocentně profesionálního – do moderátorské „sesle“ soutěže o Největšího Čecha?
Božena Němcová, Václav Havel či Karel IV. jsou sice osobnosti, ale – nechť prominou – poněkud omleté. Klasický teenager, jenž o nich slyší v hodinách dějepisu, je bude těžko hodnotit o přestávkách, těžko se bude pídit po informacích z jejich soukromí, těžko se pro něj stanou tak „šťavnatými“ jako plakátoví Sámer Issa či Gába Al-Dhábba.
Jistě, teenageři a mladí vůbec, jsou důležitou, ale nikoliv jedinou skupinou televizních diváků. Avšak ani u starších věkových skupin to pro Největšího Čecha nějak výrazně lépe nedopadá. Unylost, předvídatelnost, neobjektivnost – vždyť přední místa mezi adepty na Nej Čecha obsazují hvězdičky, jež před pár měsíci nikdo neznal, paradoxně třeba právě Aneta Langerová – a určitá šedivost této soutěže ztrácí ve srovnání s přesvědčivostí, neočekávatelností a barevností novácké estrády u otců a maminek, i u dědů a babiček.
A národní povědomí zvedne Čechům pár vyhraných hokejových utkání na Mistrovství světa mnohem znatelněji, ať už se Nej Čechem stane Masaryk nebo Hus.
K čemu je tedy Největší Čech dobrý? Kromě v úvodu zmíněného důvodu opravdu ničím…