Dobrý voják Schwarzenberg
"No, tak nám Schwarzenberg zmutoval v dobrého vojáka Švejka, paní Müllerová." Rakouský pisálek, který v deníku Die Presse napsal, že Kar von Schwanzerberg zmutoval ve Švejka však zapomněl, že Josef Švejk byl především vojákem rakouské armády, která v té době byla mnohým českým i moravským vlastencům k smíchu. Ostatně je dodnes.
K smíchu je rovněž neustálé vytahování kostlivců ze skříně v podobě Benešových dekretů. Rakušáci zapomněli, co provedli příslušníci Velkoněmecké říše našim lidem v pohraničí po Mnichovu? A pokud se nemýlím, Rakousko tehdy jako stát neexistovalo, protože bylo po "anschlussu", takže na okupaci našeho pohraničí se podíleli rovněž Rakušané. Lze se divit tomu, co následovalo po osvobození? Beneš jednal v souladu s rozhodnutím vítězných mocností. A divoké odsuny? Neprávo a násilí se nesmí omlouvat ani na jedné, ani na druhé straně. Ani v osmatřicátém, ani v pětačtyřicátém.
Nacionalističtí ubožáci, mezi něž autor článku v Die Presse asi patří, by si měli uvědomit, že dějiny se nedají vrátit zpět. Že musíme hledat to, so nás spojuje, nikoliv co nás rozděluje. V tomto duchu se vyjádřil před několika dny i sám knížepán. A že se stará o porušování lidských práv v Iránu, na Kubě či v Severní Koreji z něho dělá státníka světového formátu. "Sám svobody kdo hoden, zná vážiti svobodu každou", napsal v první polovině devatenáctého století rakouský občan Ján Kollár. A to platí dneska stejně, jako to platilo tehdy.
Co se týká energeticko-jaderných "magorů", jak je svého času knížepán nazval, k tomu se nehodlám obsáhle vyjadřovat. Všichni tito blbečkové, nejen u nás, ale především v Rakousku, po svém řvaní, demonstrování a blokování hraničních přechodů se doma svalí na divan, pustí si televizi a dívají se na bordel, co způsobili. Ani nevnímají to, že do jejich rakouského televizoru jde elektřina z Temelína. Protože Rakousko dokázalo vynaložením obrovských nákladů vybudovat betonový pomník ve Zwentendorfu (nikdy nespuštěná rakouská jaderná elektrárna), ale není energeticky soběstačné.
Napsal Miroslav Kliment Pijáček pro http://www.blog.idnes.cz