Pravda o prvním máji: Proti studentům zakročil kordon policejních těžkooděnců!
Inferno! Policisté na koních proti bezbranné mládeži! Surovost estébáků i těžkooděnců se ve spojení s hysterií kovaných bolševiků přenesla do lynčování nebohých antikomunistů! Přinášíme očité svědectví studenta Ondřeje Kolomazníka, který se pokojně účastnil prvomájové antikomunistické demonstrace. A málem přitom bojoval o holý život…
Letos, v den oslav svátku práce, jsme zas jednou měli možnost přesvědčit se, jak naivní byly představy z listopadu 1989, kdy všichni věřili, že zásahy policejních těžkooděnců s obušky proti bezbranným a poklidně manifestujícím studentům patří neodvratně minulosti. Doslova bojem o holý život se totiž stala pro některé zúčastněné přítomnost na prvomájové bolševické taškařici, kdy se pokusili vyjádřit svůj názor na 40 let komunistického teroru, k jehož odkazu se KSČM hrdě hlásí.
Vše začalo pokojnou demonstrací Mladé Pravice a Konzervativní strany u letenského metronomu, jež byla řádně ohlášena a povolena. V těch chvílích bylo jasně patrné, jak se policie obává vyjádření jakéhokoliv pravicového názoru, nebo ji zde špiclovalo několik "velmi nenápadných" příslušníků BIS s kamerami, kteří vše důkladně monitorovali. Asi kolem půl jedenácté byla demonstrace řádně ukončena a všichni přítomní se pokojně rozešli, přičemž několik účastníků se zcela spontánně a každý sám za sebe odebralo vyslechnout projevy komunistických pohlavárů.
Zde se dva studenti v domnění, že v demokratickém státě je zaručena svoboda projevu, pokusili vystavit transparent s heslem upozorňujícím na zločinné kořeny KSČM. Ještě než ho stačili rozvinout, se přihnali dva policisté a se slovy, že zde nehodlají trpět žádné provokace, poručili studentům, aby vyklidili prostor. Studenti tedy uposlechli a v poklidu se odebrali mimo prostor pronajatý k bolševické estrádě, kde se opět pokusili transparent rozvinout. I zde však policie vyzvala protagonisty k neprodlenému odchodu, ti však s odůvodněním, že se nedopouštějí ničeho protizákonného a že se nacházejí na veřejném prostranství odmítli výzvu uposlechnout. V těch chvílích se zřetelně ukázalo, jak velké je odhodlání policie uchránit komunistické agitátory před sebemenším projevem nesouhlasu a během chvíle obklíčila hlouček asi dvaceti vylekaných studentů, přivolala dokonce i hlídky na koních, jež se výhrůžně seřadily proti studentům, a za opakovaných pohrůžek vyzývala skupinu k odchodu.
Pravé inferno však nastalo poté, co se známému antikomunistovi Janu Šináglovi podařilo proniknout mezi zfanatizovanou lůzu extaticky aplaudující projevu Miroslava Grebeníčka a vmísit se do jeho slov s několika protikomunistickými narážkami. Z událostí, které následovaly, asi vstávaly vlasy hrůzou všem přihlížejícím nekomunistům, neboť scéna, která se zde odehrála, vypadala jako vystřižená z krvavých masakrů studentských manifestací Lidovými milicemi v dobách nejtužší normalizace.
Grebeníček: "Tamhle je nějaký primitiv, odveďte ho!"
Jakmile se totiž Šináglovi podařilo překřičet ozvučení, řečnící bolševický vůdce jen s rozkazem "tamhle je nějaký primitiv, odveďte ho!" pokynul směrem k hloučku policistů, kteří se na "nepřítele socialismu" okamžitě vrhli a za neobyčejně surového zacházení jím smýkali směrem k policejnímu vozu. Ve chvíli se do toho všeho přidal ještě rozlícený dav bolševiků s urážlivými pokřiky, přičemž podle několika svědků nebylo daleko k lynčování.
Policisté to však s tímto nezlomným protikomunistickým odbojářem, zvyklým na policejní brutalitu, neměli nijak lehké. Šinágl kladl pasivní odpor tím, že i přes surové zacházení a cloumání asi desítky policistů odmítal nastoupit do antonu a stále opakovaně požadoval, aby mu byl sdělen důvod zadržení Tyto požadavky však policie, velmi dobře kooperující s bolševickými organizátory, arogantně a zcela v rozporu se zákonem ignorovala.
Asi po deseti minutách brutálního nátlaku provázeného povzbuzováním davu bolševiků se policistům podařilo Šinágla naložit do auta. Hrstka nekomunistů obklopená houfem policistů a fanatickým davem měla co dělat, aby si zachránila vlastní kůži. Atmosféru strachu jen umocnil muž, jenž byl policisty doslova sražen k zemi a po tvrdém nárazu a úderu do hlavy se jen bezvládně válel v kaluži jakési červené tekutiny. V tom okamžiku se skupina náhodných kolemjdoucích po právu okovaných situací za skandování "pusťte ho, Grosstapo!" pokusila zabránit policejnímu autu v odjezdu a kdosi policistům údajně prořízl pneumatiku.
Pády pod kopyta koní, zděšení i strach
Tento incident "muže zákona" rozzuřil na maximum a okamžitě bylo přistaveno další auto, do něhož byl Šinágl opět velmi surovým způsobem přemístěn. To už si ale policejní koně bezohledně razili cestu zmateným davem, z něhož se ozývaly jen zděšené výkřiky lidí srážených na zem a ušlapávaných koňskými kopyty. Děsivý nádech incidentu nakonec vyvrcholil nasazením kordonu těžkooděnců, kteří pomohli k totálnímu zastrašení a rozehnání všech odpůrců komunismu.
Policie pochopitelně potřebovala označit viníka proříznutých pneumatik a tak za obětního beránka velmi pohotově vybrala jakéhosi mladíka, který se k události zřejmě jen nešťastnou náhodou nachomýtl a byl taktéž velmi surovým způsobem zatčen. Po rozehnání lidí těžkooděnci se policejnímu autu nakonec podařilo odjet a Jana Šinágla i nešťastného mladíka převézt na policejní stanici k výslechu.
Asi nejpikantnější na celé situaci bylo to, že policisté byli připraveni studenty (možná mnohem brutálněji) rozehnat ještě dříve, než došlo k incidentu s Janem Šináglem, ovšem jelikož vzápětí na místo dorazili novináři a televizní štáby s kamerami, mohla policie jen bezmocně přihlžíet, jak studenti prezentují médiím své názory a dokonce nezakročili ani proti opětovnému rozvinutí transparentu (byl rozvinut na vyžádání německé televize).
Korunu celé události nasadil opět Miroslav Grebeníček, když ve svém projevu poděkoval Policii České republiky za dobře odvedenou práci. Situace se brzy uklidnila a znervóznělí bolševici se rychle vrátili do zaběhnuté koleje poslechu řízné normalizační hudby tu a tam prokládané plamennými projevy svých stranických guru a "zasloužilých umělců" typu Jiřiny Švorcové.
Na závěr mě napadá otázka: Jaképak překvapení nám páni soudruzi přichystají příště? Osobně jsem byl jedním z nich varován doslova: "Jen si dejte pozor, však vono na vás jednou dojde, však vy ještě zpláčete nad vejdělkem!" Při pomyšlení na tato slova si říkám, že některé věci je možná lepší nevědět…