Komunista: Lidé jsou ovládáni propagandou, chtějí jen trsat na diskotékách
ePortál není periodikem jedné pravdy. Nebojíme se uveřejnit názory „z opačné strany barikády“. Přinášíme obecné zamyšlení nad komunismem jako reakci na prvomájové oslavy na pražské Letné. Očima Zdeňka Čepeličky, přesvědčeného komunisty…
Byl jsem jedním z těch, vůči kterým zaútočili „pravičáci“ na naší manifestaci na Letné 1. máje. Nejdříve bych chtěl poděkovat české policii za profesionální zásah proti narušování naší akce.
Nechápu ty, co nám přišli vykřikovat do tváře, že jsme rudé zrůdy, vrazi, zločinci. Nikdo z nich neměl žádné zkušenosti, nikdo z nich komunismus ani nezažil. Když jsme s nimi diskutovali, či spíše na sebe řvali, jeden tvrdil, že je historik, to bych tedy rád viděl.
Nikdo z nich není schopen vidět líc i rub věci. Na komunismu bylo mnoho špatného, to ano. Ale stejně tak je mnoho špatného na dnešní době. Můžou nám vyčítat několik stovek popravených, ale copak Američané nedělají to samé? Tisíce mrtvých v Iráku, v Kosovu, v Bosně…
Vyčítají komunistům, že podporují režimy na Kubě a v Koreji. Ale jim samotným nevadí, že Američané podporovali Pinocheta, Franca, že i dnes, tam kde je nějaká krutá diktatura, tam se téměř jistě udržuje s jejich podporou. A nevidí, jakou podporu má Fidel Castro nebo Kim-Čong-Il u svých lidí, a kolik mu toho dávají...
„Pravičáci“ urážejí památku komunistů, kteří padli za naši svobodu během druhé světové války. Těch, kteří byli popraveni za svou odbojovou činnost. Těch, kdož padli v řadách Rudé armády, bez jejíhož zásahu by Hitler zvítězil.
Na demonstraci jsem byl dokonce svědkem výroku, že Sovětský Svaz je Hitlerovi rovnocenný, protože jsme jen jednu okupaci vyměnili za jinou. Tento mladý člověk si nedokáže uvědomit, co lidé tenkrát cítili, když házeli květy na ruské tanky.
A nikterak se nestydím za to, že jsem se podobně choval i v roce 1968. Věřili jsme, že je třeba bránit socialismus, i se zbraní v ruce. A že nás okupovala ruská armáda? To nám můžou vyčítat jen ti, kdo by neházeli květy na tanky Američanů.
Koneckonců, co to tenkrát bylo za revolucionáře? Vzpomínám si na případ, kdy nějací výrostci ztloukli souseda proto, že byl Rus. Přitom to byl potomek emigranta z roku 1917.
Lidé dnes zapomínají na to, co všechno pracující lid vytvořil. Milióny lidí bydlí v bytech, postavených komunisty. V komfortních bytech, s ústředním topením, teplou vodou. Statisíce lidí mohli díky podpoře komunistické strany vystudovat. To je ten líc věci. Vy nám vytýkáte, že mnoho lidí mělo zakázané studium. Ale kolika lidem neumožnil studovat kapitalistický režim, protože jejich rodiče na to neměli peníze?
Vy si nepamatujete na slumy okolo Prahy. Na děti, které neměli boty. Na chlapce, kteří ani v zimě nemohli nosit dlouhé kalhoty. Taková byla situace ještě ve čtyřicátých letech. Když poté přišli komunisté, lidé najednou mohli pracovat, šatit se, jezdit na dovolenou, dělnickým dětem bylo nabízeno studium, na které předtím nemohli ani pomyslet. Dovedete si představit, co to znamenalo?
Uvědomujete si, jaké jsou dnes poměry? Za komunistů mohl každý bydlet, a nemusel se bát, že ho domácí vyhodí. Každý měl práci, kolik je dnes nezaměstnaných? Matky nemusely počítat, jestli ještě mohou dítěti koupit svetr. Na banány se museli stát fronty, to ano. Ale kdo dnes na ně má? Kolik je dnes nezaměstnaných, kolik rodin na hranici životního minima?
Lidé jsou v současnosti ovládaní propagandou, všude, v televizi, ve škole, v novinách se mohou dočíst, jak byli komunisté špatní. Dnes mladé nezajímá nic, než jít do kina, koupit si drahé šaty jako televizní hvězda, trsat na diskotékách. Ale tak to nemůže trvat věčně. Za nějaký čas život každého naučí, jak ten svět skutečně vypadá. A až bude chudých stále více, a bohatých stále méně, pak si všichni vzpomenou, jaký ve skutečnosti byl komunismus.