Křehké koaliční kompromisy
Konfekční kostýmek kryje krásy koaliční kolegyně, kariéristky Kristýny Kočí. Kalousek kope končetinou knížete, kdysi kancléře: "Karle, koukej".
Kníže kouří. Kolkolem krouží kroužky kouře. Kamizola, kravata, kudrnaté kadeře, knír. Kochá se komfortním koloniálním křeslem Kramářovy kanceláře. Kalným kouknutím kose kontroluje Kočí. Kolegyně klopí kukadla. "Klid," kyne kavalír Karel káravě Kalouskovi. "Koncentraci," klidní kolegové kamaráda.
Koalice klopotně konzultuje.
"Koncepty (...) kohezní (...) komise (...) korporace (...) konkurs (...) kofinancování (...) konsolidace (...) kvóty (...) kontingent ..."
Kecy, kecy. Kalousek kroutí krkem.
Kompromis? Kdepak. Kontury koalice končí kdesi.
Klimatizace kaput. Koaličníci krátí kritické kafrání kreslením karikatur kakaového Krause. Kocábovi kreslí kápi Ku-klux-klanu. Kreslí kosmopolitního knížete klubu konspirativních kapitalistů, kterak klimbá. Kreslí kopulující Kovářovou, komunistku Kateřinu Konečnou konvertující ke kapitalismu konzumací koka-koly. Kreslí konzistentního Klause kibicujícího krajní klimatology...
Kalousek kradmo kouká krušně ke Karlovi. Kokoti. Ksakru. "Kdy končíme?"
"Kvečeru," kření se Kočí. "Kapitola Korupce", klikla. "Konec krádežím, korupčníkům kriminál, kmotrům karanténa. Klepeta!" klevetí.
Kuriozita, krajnost. Když kecají kraviny, kníže klimbá.
pokračování zde