Paroubek si stěžuje na obludný tlak a neslýchané osobní útoky. Utekl sice před důsledky své předvolební marnotratnosti, jež existenčně ohrožuje ČSSD, ale po prvotním zhrzeném zabouchnutí nepřestává třást víkem.
Toho džina z lahve bychom už neměli nikdy dovolit vypustit. On se tam naparoval a naparoval, až chtěl všechny zamáčknout jako parní válec a zahrnout jako buldozer. Odtud ten tlak, pane Paroubku. Byl opravdu obludný. Zákon akce a reakce nelze totiž ošidit.
A osobní útoky? Kdo má paměť, která přesahuje několik málo dnů, tak si vzpomene na všechny ty agresivní inzeráty, v nichž dokonce kapala krev. Tento fenomén, který má původ u Zemana, dovedl k obrazu svému Paroubek, když z metaforické podoby spálené země jej naturalizoval totalitním slovníkem o třídních nepřátelích. A postupně se propracoval od kafemlejnku, jímž chtěl semlít Topolánka, až k tomu válci, kterým hrozil mnohem kulantnějšímu Nečasovi.
Ta humpolácká agresivita a nabubřelost se obrátily proti němu. Sám sobě nenechal žádný prostor a vystavil se tak vlastnímu tlaku. Ne „pravicová“ média, ale on se dostal do delíria vlastní důležitostí. Nebyla to média, jež z něho na evropském sjezdu socialistů v Praze dělala příštího premiéra. Tak se prezentoval sám. A nebyla to média, která si vymyslela, že má poslání od Vyšší bytosti. Nebyla to média, ale jeho nová manželka, kdo na něj psala ódy. A on se pustil do křížku i s Právem (jeho šéfredaktorem i komentátorem Mitrofanovem), které nelze v žádném případě považovat za pravicové noviny.
Bezprostředně po volbách udělal Paroubek zdánlivé gesto chlapa. Brzy je však – věren své letoře a nátuře - začal rozmělňovat. Nic jiného jsem nečekal. A tak nepřekvapuje, že kolem sebe začal kopat a do konce i do svého nejoddanějšího Tvrdíka. Nechoď Vašku s pány na led...
Došlo i na Kubiceho a sebechválu. Pochválil se i za preferenční hlasy. Připomenul svou popularitu. Co také jiného čekat od populisty? Ale zapomněl na to hlavní, že prošustroval stamilióny, aniž dosáhl předvídaného epochálního vítězství, které zazáří nad naší zemí jako nejzářivější hvězda.
Udělejme všechno, aby se politik s touto diagnózou už nemohl vrátit. A on na to bude za bukem čekat. Bude zneužívat dopadů krize a kalit vodu. Ukáže nám teprve, že Sládek byl proti němu čajíček. Bude spřádat svou pomstu. Nezapomeňme na to!
Je to sice přežilá tragická figura, kterou volby poslaly, kam patří (pokud vůbec patří do parlamentu), ale je třeba počítat, že na jeho straně budou i zbraně, které politickým soupeřům ani nepřijdou na mysl jako nepřijatelné.
On nic jiného neumí, proto to nevzdal. Asi by jej někdo sice ve světě klientelismu mohl upotřebit pro jeho známosti, ale v oblasti financí, o níž se spekuluje, by mohl být jen takovou obdobou „biomasy“. Jeho vlivový potenciál však bude časem klesat, pokud neztratíme obezřetnost, že hraje o návrat. Má totiž náročnou manželku.
Toho džina musíme v lahvi dobře zašpuntovat.
Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz